Protože je celá problematika světla jako fyzikální veličiny velmi komplikovaná a zároveň komplexní, pokusíme se v následujícím textu zjednodušeně, ale věcně správně vysvětlit, které parametry jsou pro terarijní chov důležité, jak spolu souvisejí, i to, jak jsou někdy bohužel chybně interpretovány. Na papíře pak může vše vypadat skvěle, vhodnost pro plazy je ale minimálně diskutabilní.

Hned na začátku je důležité uvést několik podstatných informací. Denní svícení pro potřeby plazů je prakticky vždy lineární světlo, které pokryje ideálně celý chovný prostor – LED pásek nebo zářivková trubice. UV kompaktní spirály, výbojky či výhřevné žárovky nejsou denním svícením a nejsou tak ani nevrženy – v teráriích plní jinou funkci. Myslet si, že kombinací UV kompaktní spirály a tepelná žárovky většině plazům svítíte, je chybná.

Dalším důležitým aspektem je skutečnost, že pokud má denní svícení v teráriu biologicky skutečně fungovat, vždy bude mít relativně vysoký příkon – wattáž. Bez energie na vstupu slunce prostě nenapodobíte.

Při hodnocení světla se běžně používají fyzikální a technické veličiny – lumeny, luxy, CCT nebo CRI. Lumeny i luxy jsou přitom definovány podle citlivosti lidského oka a také ukazatele CCT a CRI vycházejí z modelu lidského vnímání barev. Tyto hodnoty proto dobře popisují, jak světlo vidí člověk, ale neříkají automaticky, jak ho vnímá zvíře.

Zrak plazů je od lidského odlišný – řada denních druhů má jinou spektrální citlivost než člověk a často i více typů barevných receptorů. Pro stejné světlo tak může luxmetr ukazovat vysokou intenzitu, zatímco pro zvíře nemusí odpovídat přirozenému dennímu osvětlení. Biologický „jas“ tedy není automaticky totožný s luxy, ale závisí na tom, jak je energie rozložena v jednotlivých částech spektra.

Z praktického pozorování vyplývá, že světlo s vyváženým zastoupením barev a dostatečnou energií ve střední části viditelného spektra bývá plazy častěji využíváno pro aktivitu a pohyb než světlo spektrálně nevyvážené, i když má podobnou nebo vyšší intenzitu. Naopak zdroje s výrazně posunutým barevným charakterem mohou vést k častějšímu vyhledávání stínu či úkrytů, přestože hodnoty luxů zůstávají vysoké.

Důležité proto není pouze množství světla, ale také spektrální průběh a jeho vyváženost. Teprve při dostatečné intenzitě a vhodném spektru dávají ostatní parametry – jako CRI nebo CCT – smysluplnou informaci o kvalitě denního osvětlení terária. I u světla, stejně jako v celém našem konceptu chovu, platí, že čím více napodobíte skutečné přírodní podmínky z míst, kde želvy a plazy žijí, tím lépe bude fungovat.

Parametr 1 – intenzita

Úplně základním parametrem je, jak hodně světlo svítí. Veličina se jmenuje světelný tok, měřený v lumenech (lm), což je množství světla, které zdroj umí vyzářit. Tato hodnota je daná výrobcem a najdete ji na zdroji uvedenou. Pro představu – běžná LED žárovka používaná v domácnosti má kolem 800 lm, jeden metr LED čipů ReptiLUM má 8 620 lm.

Intenzita světla měřená v luxech (lx) převádí množství lumenů na osvětlenou plochu v určité vzdálenosti. Čím blíž jsme světlu, tím je intenzita vyšší, čím jsme od něj dál, tím naopak klesá. Jde tak o proměnnou hodnotu, která na zdroji uvedená není.

V přírodě žije mnoho plazů, včetně středomořských suchozemských želv, v prostředí, kde je světlo extrémně intenzivní. Na přímém slunci může intenzita dosahovat více než 150 000 lx a i ve světlém stínu se běžně pohybuje mezi 10 000 až 30 000 lx.

To jsou hodnoty, které v běžném interiéru prakticky nezažijeme. Obytné místnosti s běžnými typy světel se pohybují kolem 700–1 000 lx a i velmi dobře osvětlená kancelář málokdy překročí 1 200 lx. Rozdíl je tedy řádový a myslet si, že denním plazům bude stačit, když jim doma rozsvítíte lustr nebo lampičku, je zcela mylné.

Pro želvy přitom není intenzita světla jen otázkou „aby bylo dobře vidět“ – je to důležitý biologický signál. Podle intenzity nastavují svůj denní rytmus, aktivitu i chování. Silnější světlo podporuje vyšší aktivitu a přirozenější chování, slabé světlo může vést k utlumení, horšímu rozlišení dne a noci a letargii.

O důležitosti intenzity svědčí především to, že i kdyby všechny další parametry, o kterých budeme psát níže, byly ideální, ale intenzita nízká, nebude takové světlo biologicky odpovídat realitě a pro plazy pravděpodobně nebude dostačující.

Aby se daly z pohledu intenzity smysluplně porovnávat i rozdílně dlouhé světelné zdroje, používá se také přepočet lumenů na watt (lm/W) – jinými slovy, kolik jeden watt elektrického příkonu vytvoří lumenů.

Z pohledu chovatele je tento parametr nejjednodušší – čím víc lumenů světlo má, tím víc svítí a dokáže vytvořit víc luxů.

Parametr 2 – spektrum

Když mluvíme o kvalitě světla, velmi často se soustředíme na čísla – lumeny, luxy, CCT a CRI. Neméně důležité je ale i barevné spektrum. Viditelné světlo totiž není jednolité bílé záření, ale směs jednotlivých barev, kterou můžeme v přírodě vidět v podobě duhy.

Pokud bychom se podívali na graf barevného spektra slunečního záření, uvidíme plynulou křivku bez ostrých výkyvů. Tato křivka se během dne částečně mění, stále má ale spojitý charakter, kde se pouze mírně „překlápí“ poměr mezi modrou a červenou částí, nikoli že by se jedna část výrazně potlačila.

U mnoha umělých zdrojů je ale situace jiná. Zářivky i běžné LED čipy často vytvářejí světlo pomocí úzkopásmových špiček – jejich spektrum je ploché s ostrými „píky“. Typickým příkladem je výrazný modrý pík u bílých LED a naopak jejich velmi nízké hodnoty ostatních barev. Vzniká tak světlo, které je spektrálně nevyvážené, a tudíž nepřirozené.

Problémem přitom nemusí být nadbytek modré, jak se někdy uvádí, ale nedostatek ostatních barev včetně červené složky, která je důležitá pro celkovou barevnou rovnováhu. Pokud je jí málo, světlo může působit nepřirozeně ostře a studeně. Vegetace pod takovým světlem ztrácí hloubku, hnědé a zemité odstíny substrátu působí méně přirozeně a celý prostor může působit méně „živě“.

U želv a plazů ale nejde jen o estetiku. Jejich vizuální systém je totiž velmi citlivý na určité části spektra, které v přírodě hrají důležitou roli v orientaci i vyhledávání potravy. Vyvážené spektrum včetně červené složky proto zásadně přispívá k přirozenějšímu vnímání prostředí.

Zároveň je důležité, že spektrální rovnováha neznamená, že světlo nemá žádný modrý pík. Znamená vyvážený poměr mezi modrou, zelenou i červenou částí – podobně jako u slunce.

Z pohledu chovatele se dostáváme k prvnímu problému – jak poznat, že má zdroj vyvážené spektrum. Všechna označení jako plnospektrální, celospektrální nebo full spectrum jsou totiž spíš marketingovým pojmenováním, které nemá oporu v žádné normě a o skutečné kvalitě toho příliš neřekne. Reálný spektrální graf byste měli najít v technickém listu daného světla, neboli datasheetu. Pokud tam není nebo má nejasné parametry, velmi pravděpodobně vyvážené spektrum nemá.

A právě s parametry barevného spektra se dostáváme k dalšímu bodu – CRI.

Parametr 3 – CRI: index podání barev

Když se mluví o kvalitě světla, velmi často se zmiňuje parametr CRI. Zkratka znamená „Color Rendering Index“, tedy index podání barev. Zjednodušeně řečeno říká, jak věrně z pohledu lidí světlo reprodukuje skutečné barvy předmětů, na které dopadá.

Sluneční světlo má CRI 100, všechna umělá světla mají tuto hodnotu nižší. Na první pohled se tedy může zdát, že čím vyšší CRI, tím lepší světlo. Realita je ale složitější, protože málokdo tuší, jak se CRI skutečně počítá.

Výše zmíněné barevné spektrum se rozdělí na 15 hodnot označovaných jako R1 až R15. Výsledné CRI, které je uváděné na zdrojích světla, výrobci vypočítají tak, že zprůměrují prvních osm hodnot, tedy R1 až R8. (Správná zkratka tohoto výpočtu je Ra, protože CRI označuje celý systém rozdělení spektra na R1 až R15, nikoli jedno číslo. Obecně se ale vžilo CRI = Ra a je to tedy vnímáno jako identický parametr.)

R9 až R15 se ale do hodnoty CRI (Ra) nepočítá. Z hlediska teraristiky je přitom zajímavá hodnota R9, která uvádí schopnost světla věrně zobrazit sytou červenou barvu. Na tu sice plazi nejsou maximálně citliví, pokud je ale R9 vysoká, je prakticky vždy vysoká i hodnota přechodu oranžové a červené části spektra. Ta už pro plazy naopak důležitá je, protože ovlivňuje celkovou barevnou rovnováhu prostředí, zvyšuje přirozený kontrast mezi substrátem, vegetací a potravou a vyvažuje spektrum, aby bylo plynulé, stejně jako u slunce.

Právě tato část spektra bývá u velké části zářivkových trubic a běžných LED zdrojů slabá. Pokud tedy vidíte světlo, které na vás působí studeně, modře, ostře či technicky, přestože má vysoké CRI (což jsou hodnoty nad 90), velmi pravděpodobně má nízké R9, klidně kolem hodnoty 10. Naproti tomu vysoká hodnota R9 znamená, že světlo obsahuje dostatek energie i v hlubší červené části spektra a že spektrum není jednostranně posunuto směrem k modré a zelené.

CRI (Ra) je tak ukázkou toho, jak může být parametr špatně interpretován, respektive chápán. Vysoké CRI zkrátka automaticky neznamená, že je světlo kvalitní. Je zároveň nutné dodat, že nejde o podvod, ale o platnou metodiku, a problém je spíš v očekáváních, která od tohoto ukazatele lidé mají, a v neznalosti toho, co přesně říká.

I zde platí, že skutečnost se dozvíte v datasheetu. Pokud je vysoké CRI a zároveň i R9, můžeme prakticky vždy mluvit o spektrálně plném světle. Jestliže v technickém listu R9 uvedeno není, pravděpodobně bude nízké a světlo bude v této části spektra slabé.

Parametr 4 – teplota chromatičnosti (CCT)

Čtvrtý důležitý, ale často matoucí ukazatel je teplota chromatičnosti, označovaná jako CCT a udávaná v kelvinech (K). Ta říká, jak světlo barevně působí – zda je teplejší (žlutější), nebo chladnější (bělejší až namodralé). Nejde tedy o to, kolik tepla světlo vytvoří, ale jak vnímáme jeho barevný charakter.

Často se uvádí, že sluneční záření má 6 500 K. Zároveň je to hodnota, kterou má velká část „denních svícení“ pro terária, a to právě s odkazem na to, že to je reálné denní světlo. Ve skutečnosti se ale barevný charakter slunečního záření během dne výrazně mění (viz tabulka). Ráno a večer je světlo teplé a oranžové, během dopoledne a odpoledne neutrálnější bílé a kolem poledne při jasné obloze se pohybuje přibližně mezi 5 800–6 500 K a je až namodralé.

Úkolem denního svícení je ale simulovat celý den, ne poledne, kdy se velká část plazů schovává ve stínu. Pokud tedy chceme hodnotu, která reprezentuje většinu aktivní části dne plazů, tedy jakýsi denní průměr, dostaneme se k rozmezí 5 000–5 500 K.

Opět se tedy může zdát, že je to jednoduché – optimální světlo má mít do 5 500 K, teplota 6 500 K už je moc. Právě na této hodnotě, kterou má mnoho zářivkových trubic i LED denních svícení, je dobré si ukázat, že ani u CCT není vše takové, jak se zdá.

Hodnoty 6 500 K lze totiž dosáhnout dvěma způsoby. Jedním z nich je silné zastoupení modré složky při současně slabším zastoupení červené části spektra – výše popsané hodnoty R9. To je případ zmiňovaných trubic, kde silná modrá část nahrazuje nízkou intenzitu, a běžných LED denních svícení, kterým umožňuje dosáhnout vysoké efektivity v intenzitě, neboli vysokých lumenů na watt. Takové světlo bude ale velmi pravděpodobně ostré až namodralé.

Druhý způsob má vyvážené spektrum včetně vysokého R9 a více se podobá dennímu světlu; na vytvoření stejné intenzity jako první varianta ale potřebuje vyšší wattáž. Světlo jdoucí touto cestou bude hladce bílé bez nepříjemné namodralé ostrosti.

V obou případech bude mít zdroj stejné CCT, výsledný charakter světla ale bude velmi odlišný – jak pro oko člověka, tak pro biologické vnímání plazů.

Fáze dne                                                         | Přibližné CCT            | Charakter světla
Východ (nízko nad obzorem)                       | 2 000–3 500 K             | velmi teplé, oranžovo-červené
Ráno (rychle po východu)                             | 4 000–5 200 K             | neutrální, rychlý přechod
Dopoledne                                                      | 5 200–5 800 K             | téměř bílé
Poledne (čisté nebe)                                      | 5 800–6 500 K             | chladné, maximum modré
Odpoledne                                                      | 5 500–6 000 K             | lehce teplejší
Podvečer                                                         | 3 500–5 000 K             | rychle se otepluje
Západ                                                              | 2 000–3 000 K             | hluboce teplé, červené

Jde o hodnoty za optimálních podmínek měření.

Souhrn

Pokud chceme v teráriu simulovat aktivní část dne, je ideální držet se následujících hodnot viditelné části světla:

• Intenzita: 7 000 lm a více (lineární zdroj délky 100 cm)
• CCT: 5 000–5 500 K
• CRI (Ra): 95 a více, R9: 80 a více
• Spektrum: se zastoupením všech barev v co největší míře

Technologie ReptiLUM tyto parametry splňuje, proto si dovolíme tvrdit, že patří mezi špičku terarijních denních svícení na trhu.

Příspěvek ReptiLUM – opravdové denní svícení byl poprvé publikován na VšeProŽelvy.cz.

Samotný koncept stojí na třech oblastech, kterými jsou Životní prostor, Světlo a Strava a které se inspirují v přírodě. Jejich pochopením a propojením zaručíte želvám takové podmínky, které pro spokojený život potřebují.

Životní prostor – venkovní výběh

Nejlepším a nejpřirozenějším místem pro život, které suchozemským želvám v domácích podmínkách můžete poskytnout, je venkovní výběh. Sluneční svit a střídání dne a noci je to, na co jsou zvyklé a nastavené ve volné přírodě. Velikostně se sice za minimum berou dva metry čtvereční na jednu želvu, čím víc místa jim ale můžete dopřát, tím samozřejmě lépe. Želvy jsou totiž aktivní a rády prozkoumávají své okolí.

Slunná i stinná místa

Optimální orientace výběhu je na jihovýchodní stranu – ideálně tak, aby do něj celý den svítilo slunce, jehož záření je pro ně životně důležité. Zároveň je ale potřeba jim dopřát (vytvořit) i stinné místo a tím možnost volby jít se před sluncem schovat a zchladit se. Želvy (a obecně plazi) jsou totiž ektotermní živočichové, což znamená, že jejich tělesná teplota závisí na okolním prostředí, protože nemají vnitřní mechanismy na udržování stálé teploty jako lidé nebo ptáci, kteří jsou endotermní. Proto je důležité, aby ve svém životním prostoru měly různé teplotní úrovně. Není v tom ale potřeba hledat nic složitého – když se chce želva ohřát, vleze si tam, kam hodně svítí slunce. Když se chce ochladit, jde do stínu. Vaším úkolem je vytvořit jí ve výběhu obě možnosti. 

Různorodý terén a rostliny

Inspirace přírodou funguje i v případě terénu – je dobré mít sušší i vlhčí místa, kameny, trávy, úkryty, hlínu a klidně i náš substrát, který do našich realizací venkovních výběhů přidáváme. Důvod je jednoduchý – na rozdíl od “obyčejné” hlíny či písku je složením i vzhledem podstatně blíže reálnému biotopu a ve vyšší vrstvě – dáváme cca 10 cm – se do něj želvy snáze zahrabou. 

Pod trsy trávy se budou rády schovávat, zdoláváním kamenů a terénních nerovností si budou brousit drápky a udržovat se v kondici. Z rostlin ocení trávy ostřice, z bylin oregano, tymián, rozmarýn nebo mateřídoušku, zkusit můžete i mátu, šalvěj, motýlí keře, ibišek, rozchodníky, netřesk či juku.

Ohrada

Stěny venkovního výběhu je potřeba mít vysoké alespoň 30 až 35 cm, ideálně o něco víc, a do jejich blízkosti nedávat nic, po čem by želva mohla vyšplhat a stěnu překonat. Oproti mnoha doporučením je ale nezapouštíme víc než deset centimetrů pod zem a žádná želva se nám nikdy nepodhrabala. 

Materiálů se používá celá řada – počínaje dřevem, osb deskami či voděodolnou překližkou a plastovými recykláty nebo cementovláknitými deskami (Cetris) konče. Nám se nejvíce osvědčilo sklo zasazené do plastových kůlů, což je kombinace nejlépe odolávající povětrnostním podmínkám a zároveň minimálně rušící prostředí vaší zahrady. Vhodným osázením z vnější strany ho navíc můžete prakticky zneviditelnit a želvy nebudou mít tendence do skla narážet ve snaze dostat se za něj. 

Zakrytí shora

Často debatovanou součástí venkovního výběhu je jeho bezpečnost a zakrytí před možnými útoky volně žijících predátorů. Z vlastní zkušenosti, stejně jako z informací, které se k nám během let dostaly, vyplývá, že jsou pro želvy v našich zeměpisných šířkách pravděpodobně nejnebezpečnější potkani. Pár desítek metrů od našich výběhů je les, kde žijí lišky a kuny, hnízdí draví ptáci včetně jestřábů a sov a nikdy se nic nestalo. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že se nic stát nemůže a pokud vám to dodá klid, na prvních pár let výběh vhodným způsobem zakryjete třeba pletivem, bezpečnost bude určitě vyšší. Není to ale nutností vždy a všude. 

Co se koček týče, tak jsme si je pořídili právě kvůli problému s potkany. Stačil cca týden, potkani zmizeli, kočky zůstaly a nikdy želvám neublížily. Špatnou zkušenost nemáme ani se psy, kteří ale riziko samozřejmě představují a se želvami by se do kontaktu dostat neměli, pokud na ně nejsou od mala zvyklí a nemáte k nim důvěru. Jde každopádně o hodně individuální záležitost a vždy záleží na povaze konkrétního psa.    

Zateplená bouda

Pokud máte možnost venkovního výběhu, je ideální v něm umožnit želvám i zimovat. K tomu nejčastěji slouží bouda nebo domeček s rozměry úměrnými velikosti želvy. Ta v něm nesmí drhnout krunýřem o strop a musí mít možnost se bez problémů otočit a udělat pár kroků. Zároveň domeček nesmí mít dno, protože želvy zimují zahrabané v zemi, substrátu, rašelině či listí pod ním. To jsou základní požadavky, které je potřeba splnit. Možností, jak příbytek vytvořit či vylepšit, je ale celá řada a záleží na vás potažmo na podmínkách v místě, kde žijete. Jiná situace může být v nížinách, jiná ve vyšších polohách nad mořem. Boudy se často zateplují polystyrenem, mají odklápěcí střechy, můžou mít i topný kabel s termostatem na vyhřívání za velkých mrazů nebo automatická zavírací dvířka, která se používají na kurníky pro slepice. Extrudovaným polystyrenem lze do hloubky cca 20-40 cm ohraničit i prostor pod domečkem, aby se maximálně snížila možnost promrznutí prostředí, kde želva zimuje. To je totiž hlavní cíl všech zmiňovaných opatření.  

Pokud nechcete, nebo nemůžete zvolit výběh, přichází na řadu interiérové řešení – želvária, terária a želví stoly, o kterých jsou další kapitoly. 

Životní prostor – želvárium, terárium a stůl

Terárium se zašupovacími skly a horním větráním je v našich končinách stále relativně častou variantou. Zvíře je v něm dobře chráněné, zároveň ale víc oddělené od okolí, prostor je oproti dalším variantám také méně odvětrávaný a hůře se čistí. Obecně se ale tato varianta nedoporučuje a krom velmi specifických podmínek, jako je třeba pes, který by na želvu mohl útočit, nebo alergie na něco z toho, co se v teráriu vyskytuje (prach, seno, tráva…) skutečně není pro její použití důvod. To samé platí i pro klasická akvária, která mají vysoké stěny a špatnou cirkulaci vzduchu. 

Oproti tomu želví stůl přináší větší kontakt chovatele se zvířetem a lépe umožní pozorovat život vaší želvy. Jde o prostor ohraničený zpravidla stejně vysokými stěnami, na jehož výrobu se používá lamino, překližka, OSB desky nebo sklo. Nemusíte řešit žádné větrací otvory jako u uzavřeného terária a s želvou máte bližší „vztah“. Problematičtější může být instalace osvětlení, které nebývá vyřešeno systémově a k vidění jsou různé lampičky uchycené na stěnách, šibenice či latě se zářivkami položenými shora na stole. Správné světlo je přitom pro želvu životně důležité, proto je také jedním ze tří pilířů Přirozeného domova.

Třetí, a v našem podání preferovanou variantou, je želvárium. Jde o zpravidla obdélníkový, shora otevřený skleněný prostor se zkosenými bočními stranami. Na rozdíl od želvích stolů z lamina nebo dřeva mu nevadí voda, které je v našem konceptu chovu důležitá při práci se substrátem a zadešťování biotopu. Oproti uzavřenému teráriu se také snáze čistí jak samotný výběh, tak skla okolo. Na ty lze jednoduše umístit naší systémovou světelnou rampu, která želvám poskytuje maximální světelný komfort. 

Zároveň mají jednotlivé části prostředí kromě estetické funkce i tu praktickou. Zadní vyšší stěna želvária umožňuje vytvářet originální pozadí, díky kterému lze osázet část prostoru rostlinami tak, aby je želvy nemohly poničit, a zároveň vytvořit i převisy, pod které se mohou schovat. Do značné míry tak odpadá potřeba domečků a boudiček.

Pomocí kamenů a valů z nich snadno vytvoříte místa s různou výškou substrátu. Jejich zdolávání napomáhá želvám obrušovat si drápky a zobák, čemuž je uzpůsobené i složení substrátu. Tam, kde je ho více, se zase můžou lépe zahrabat. Správnou prací se závlahou, popsanou v sekci substrát, se obejdete i bez misek s vodou. V souhrnu tak docílíte čistě přírodní podoby želvária, která se velmi podobá reálným místům, kde želvy žijí, aniž byste želvy o cokoli ochudili, naopak. Vše dostávají tak, jak jsou zvyklé z přírody. 

Aby nedošlo k nepochopení – neříkám tím, že domečky či misky s vodou jsou špatně. Tvrdím, a můžu se opřít o léta zkušeností svých i našich zákazníků, že v našem konceptu nejsou potřeba.

Kolik místa želva potřebuje

Otázka, které se nevyhnete, je velikost prostoru, který želvě chcete, respektive můžete dopřát. Platí čím více, tím lépe. Je dobré myslet také na to, že mláďata časem vyrostou, přičemž velikost v Česku často chovaných želv zelenavých, žlutohnědých a vroubených se v dospělosti pohybuje mezi 15 a 25 centimetry. U venkovního výběhu pravděpodobně nebude takový problém dopřát jim několik metrů čtverečních, jiné to ale bývá v interiéru. 

Jako minimum pro dlouhodobý chov doporučuji velikost želvária 100 cm šířka a 50 cm hloubka, ideálně pak alespoň 120 x 60. V nabídce máme sice i menší rozměry, ty jsou ale vhodné jen dočasně a v budoucnu se zvětšení prostoru nevyhnete. Větším možnostem se naopak meze nekladou a je jen na vás, jakou máte fantazii a představu, popřípadě co vám dovolí prostor domova či kanceláře.

Substrát, lignocel, kamínky a hobliny

Správně zvoleným substrátem, po kterém se zvířata pohybují, si můžete ušetřit řadu starostí. A to ať už se jedná o zdraví želv, které některé jeho části přirozeně požírají, či váš chovatelský komfort. Proto jsem po řadě let zkoušení a testování vyvinul substrát, o kterém si dovolím tvrdit, že dává suchozemským želvám maximum možného. Prvotním impulsem pro jeho výrobu byla snaha najít produkt, který bude co nejvíce podobný reálnému biotopu a zároveň přívětivý pro chovatele jak z pohledu četnosti čištění, tak jednoduchosti závlahy. V neposlední řadě to byly také zdravotní problémy želv, které jsme před mnoha lety chovali na kokosovém vláknu – lignocelu. Ten ale za určitých podmínek může způsobit ucpávání střev a v krajní variantě i úhyn zvířete, proto ho pro želvy nedoporučuji. 

Substrát Mařák obsahuje mimo jiné krmný vápenec, který napomáhá jak trávení a doplňování vápníku pro tvorbu kostry a krunýře, tak obrušování čelistí (zobáku). Želvy v substrátu mohou přirozeně hrabat a pokud jim v části želvária dopřejete vyšší vrstvu, nemají problém se i zahrabat. Zároveň obsahuje takové množství tvrdého materiálu, že nemusíte rozdělovat želvárium na tvrdou (kamínky) a měkkou zónu (hlína, hobliny, kůra atd). V přírodě to tak také nemají.

Pokud budete pravidelně odstraňovat zbytky potravy a trus a případně substrát doplníte dle potřeby, vydrží vám dlouhé měsíce. Celková výměna je potřeba ve chvíli, kdy po zavlažení cítíte zápach, respektive z hygienických důvodů alespoň jednou či dvakrát za rok podle množství želv a zatížení prostoru.

Zalévání substrátu 

Závlaha či zalévání substrátu je pak tématem samo o sobě. V mnoha příručkách se dočtete, že želva potřebuje misku s vodou. Mnou chované želvy misky nemají, přesto se jim daří výborně. Čím to je? Znovu se odkážu na filosofii vycházející z přírody. V té se želva k vodě dostane nejčastěji při dešti, kdy se ráda vykoupe v napršené kaluži, vyprázdní se a je spokojená. Suchozemské želvy totiž většinu vody získávají z potravy a umějí s ní velmi dobře hospodařit. Přebytečnou vodu zadržují v kloakálním vaku, který vyprazdňují za zmíněného deště, při páření nebo na svoji obranu. Pokud jim déšť jednou dvakrát týdně dopřejete v podobě prolití substrátu takovým množstvím vody, aby se v něm přibližně na dvacet minut vytvořily louže, stane se přesně to, co v přírodě – půjdou se do nich napít, vykoupat a většinou se i vyprázdní. Vodu lze doplnit také pravidelných používáním rozprašovače jako náhradou rosy nebo deště. 

Tato četnost zavlažování substrátu se mi zároveň dlouhodobě osvědčila pro vytváření mikroklimatu v želváriu. I proto v nich krom misek nepoužívám ani vlhkoměr, není zkrátka potřeba. To platí i pro mláďata, kterým se často doporučují vlhčené hobliny. Používám je také, ale jen pro velké skupiny mláďat, protože je nutné jim čistit prostředí častěji a s hoblinami je to jednodušší a ekonomičtější. U jednotlivců to ale není potřeba – v přírodě se s hoblinami nepotkají a správně vlhčený substrát jim poskytne dost vlhkosti pro optimální vývoj. Zaléváním lze také podpořit aktivitu samců, kteří se obvykle po „dešti“ ochotněji páří.

Přirozený domov – Světlo

Světlo a teplo je pro želvu zásadní víc, než si mnoho chovatelů myslí. Pokud v našem konceptu vycházíme co nejvíce z přírody, tak i tady platí, že je potřeba vytvořit podmínky co nejvíce podobné realitě. Zatímco venku je tou realitou samozřejmě slunce, v interiéru je situace složitější a jde o velmi komplexní problematiku. 

Že je pro želvy životně důležité UVB záření, vědí snad už téměř všichni chovatelé. Co se ale téměř neřeší, je intenzita a kvalita viditelného světla, která je přitom pro želvy rovněž velmi důležitá. 

Následující řádky se snaží zjednodušeně, ale fakticky správně a zároveň lidsky vysvětlit, jak v záplavě žárovek, výbojek, zářivek, spirál a LEDek docílit pro želvy optimálního osvětlení.

Co je pro želvu důležité?

Když chceme slunce co nejvěrněji napodobit, je velmi zjednodušeně řečeno potřeba mít takový zdroj světla, který hodně svítí a hodně hřeje, stejně jako slunce v místech, kde suchozemské želvy skutečně žijí. 

Že něco hodně svítí, vnímáme nejvíce skrze intenzitu viditelného světla, což je ale jen část ze záření, které na zemi ze slunce dopadá. Těmi dalšími jsou ultrafialové záření (UV) a infračervené záření (IR), zjednodušeně vnímané jako teplo. Pouze vhodná kombinace těchto tří typů – tedy viditelného světla, UV a IR záření dodá želvám to, co nezbytně potřebují. 

Jako nejzásadnější záření se většinou uvádí UVB, které je nezbytné pro správnou produkci vitamínu D3, jenž ovlivňuje vstřebávání vápníku a tím zajišťuje zdravé kosti a krunýř. Bez UVB by želvy měly problémy s růstem a vývojem a vystavovaly by se riziku závažných zdravotních problémů, jako je metabolické onemocnění kostí.

UVA se u želv podílí na mnoha biologických procesech, protože ho stejně jako jiní plazi, na rozdíl od lidí, vidí. Je důležité pro jejich orientaci, termoregulaci, denní rytmus a reprodukci. Dostatečné množství UVA zajišťuje, že se budou chovat přirozeně, budou aktivní a zdravější. 

Intenzita světla je klíčová pro správné nastavení cirkadiánního rytmu želv, což jsou jejich vnitřní biologické hodiny, které určují, kdy budou aktivní, odpočívat nebo hledat potravu. Příliš nízká intenzita světla může narušit tento rytmus a vést k letargii želvy, protože bude hůře rozlišovat den a noc. S vyšší intenzitou naopak zpravidla stoupá jejich aktivita. 

Infračervené záření – zjednodušeně teplo – je důležité, protože želvy jsou ektotermní živočichové, což znamená, že jejich tělesná teplota závisí na okolním prostředí. Pokud se tedy chtějí ohřát, potřebují vnější zdroj tepla. Sami si ho na rozdíl od lidí, kteří jsou endotermní, vytvářet neumí. 

Pro pochopení potřeb želv je důležité k informaci, že potřebují mít takový zdroj světla, který hodně svítí a hodně hřeje, doplnit, jak se v přírodě skutečně chovají. Orientují se totiž především právě podle tepla a intenzity viditelného světla, protože tím jednoduše najdou optimální místo pro slunění, čímž se vystavují i UVB a UVA záření. V přírodě to prostě funguje tak, že kam hodně svítí slunce, tam bývá hodně tepla i UV záření. 

Pokud by teoreticky existoval zdroj, který by vyzařoval jen UVB a UVA, želvy by příliš nepřitahoval, protože by pro ně byl téměř neviditelný. Funguje to ale i opačně. Pokud jim dáte pouze zdroj tepla a viditelného světla, budou se pod ním rády vyhřívat a vy získáte falešný pocit, že je vše v pořádku. Z toho plyne jednoduchý a zároveň zásadní závěr – pokud je v přírodě společným zdrojem UV, tepla a viditelného světla slunce, je i v interiéru nejlepší mít pro tato záření jeden zdroj. 

Shodují se na tom i dvě studie zabývající se vlivem záření na plazy, a to Fry & Barnett (2006) a Ferguson et al. (2010). Obě podporují myšlenku, že pro plazy, včetně želv, je výhodné mít kombinovaný zdroj UVA, UVB a tepla, protože jim umožňuje lépe regulovat, jakému množství záření se vystaví, a optimalizovat termoregulaci. Jinými slovy – když správně výškově i prostorově umístíte výkonný tepelný zdroj se správnými hodnotami UVB i UVA a necháte ho svítit tak dlouho, jako svítí slunce přes den, želvy ho jako slunce budou vnímat. Dobou, kterou přímo pod ním stráví, si pak samy regulují pro ně optimální dávky záření, stejně jako v přírodě. 

Jediným běžně dostupným zdrojem, který to umí, je kombinovaná výbojka. Její výhodou i nevýhodou zároveň je skutečnost, že osvítí jen relativně malou část plochy pod sebou. Výhodou je, že jejím umístěním cca do tří čtvrtin želvária jednoduše vytvoříte teplou a chladnější část prostoru, kam mohou želvy jít, když už mají dost “opalování”. Nevýhodou je, že potřebujete další zdroj – denní svícení – který osvítí zbytek plochy. 

Nám se léty zkušeností nejvíce osvědčily výkonné LED pásky, které mají násobě větší intenzitu než často doporučované zářivkové trubice. Proč jsou “ledky” v našich očích lepší, popíšeme i na parametrech obou zmíněných zdrojů. Je jen potřeba si vysvětlit, co vlastně znamenají.

Příspěvek Ucelený koncept chovu želv byl poprvé publikován na VšeProŽelvy.cz.

Slunná i stinná místa

Optimální orientace výběhu je na jihovýchodní stranu – ideálně tak, aby do něj celý den svítilo slunce, jehož záření je pro ně životně důležité. Zároveň je ale potřeba jim dopřát (vytvořit) i stinné místo a tím možnost volby jít se před sluncem schovat a zchladit se. Želvy (a obecně plazi) jsou totiž ektotermní živočichové, což znamená, že jejich tělesná teplota závisí na okolním prostředí, protože nemají vnitřní mechanismy na udržování stálé teploty jako lidé nebo ptáci, kteří jsou endotermní. Proto je důležité, aby ve svém životním prostoru měly různé teplotní úrovně. Není v tom ale potřeba hledat nic složitého – když se chce želva ohřát, vleze si tam, kam hodně svítí slunce. Když se chce ochladit, jde do stínu. Vaším úkolem je vytvořit jí ve výběhu obě možnosti. 

Různorodý terén a rostliny

Inspirace přírodou funguje i v případě terénu – je dobré mít sušší i vlhčí místa, kameny, trávy, úkryty, hlínu a klidně i náš substrát, který do našich realizací venkovních výběhů přidáváme. Důvod je jednoduchý – na rozdíl od “obyčejné” hlíny či písku je složením i vzhledem podstatně blíže reálnému biotopu a ve vyšší vrstvě – dáváme cca 10 cm – se do něj želvy snáze zahrabou. 

Pod trsy trávy se budou rády schovávat, zdoláváním kamenů a terénních nerovností si budou brousit drápky a udržovat se v kondici. Z rostlin ocení trávy ostřice, z bylin oregano, tymián, rozmarýn nebo mateřídoušku, zkusit můžete i mátu, šalvěj, motýlí keře, ibišek, rozchodníky, netřesk či juku.

Ohrada

Stěny venkovního výběhu je potřeba mít vysoké alespoň 30 až 35 cm, ideálně o něco víc, a do jejich blízkosti nedávat nic, po čem by želva mohla vyšplhat a stěnu překonat. Oproti mnoha doporučením je ale nezapouštíme víc než deset centimetrů pod zem a žádná želva se nám nikdy nepodhrabala. 

Materiálů se používá celá řada – počínaje dřevem, osb deskami či voděodolnou překližkou a plastovými recykláty nebo cementovláknitými deskami (Cetris) konče. Nám se nejvíce osvědčilo sklo zasazené do plastových kůlů, což je kombinace nejlépe odolávající povětrnostním podmínkám a zároveň minimálně rušící prostředí vaší zahrady. Vhodným osázením z vnější strany ho navíc můžete prakticky zneviditelnit a želvy nebudou mít tendence do skla narážet ve snaze dostat se za něj. 

Zakrytí shora

Často debatovanou součástí venkovního výběhu je jeho bezpečnost a zakrytí před možnými útoky volně žijících predátorů. Z vlastní zkušenosti, stejně jako z informací, které se k nám během let dostaly, vyplývá, že jsou pro želvy v našich zeměpisných šířkách pravděpodobně nejnebezpečnější potkani. Pár desítek metrů od našich výběhů je les, kde žijí lišky a kuny, hnízdí draví ptáci včetně jestřábů a sov a nikdy se nic nestalo. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že se nic stát nemůže a pokud vám to dodá klid, na prvních pár let výběh vhodným způsobem zakryjete třeba pletivem, bezpečnost bude určitě vyšší. Není to ale nutností vždy a všude. 

Co se koček týče, tak jsme si je pořídili právě kvůli problému s potkany. Stačil cca týden, potkani zmizeli, kočky zůstaly a nikdy želvám neublížily. Špatnou zkušenost nemáme ani se psy, kteří ale riziko samozřejmě představují a se želvami by se do kontaktu dostat neměli, pokud na ně nejsou od mala zvyklí a nemáte k nim důvěru. Jde každopádně o hodně individuální záležitost a vždy záleží na povaze konkrétního psa.    

Zateplená bouda

Pokud máte možnost venkovního výběhu, je ideální v něm umožnit želvám i zimovat. K tomu nejčastěji slouží bouda nebo domeček s rozměry úměrnými velikosti želvy. Ta v něm nesmí drhnout krunýřem o strop a musí mít možnost se bez problémů otočit a udělat pár kroků. Zároveň domeček nesmí mít dno, protože želvy zimují zahrabané v zemi, substrátu, rašelině či listí pod ním. To jsou základní požadavky, které je potřeba splnit. Možností, jak příbytek vytvořit či vylepšit, je ale celá řada a záleží na vás potažmo na podmínkách v místě, kde žijete. Jiná situace může být v nížinách, jiná ve vyšších polohách nad mořem. Boudy se často zateplují polystyrenem, mají odklápěcí střechy, můžou mít i topný kabel s termostatem na vyhřívání za velkých mrazů nebo automatická zavírací dvířka, která se používají na kurníky pro slepice. Extrudovaným polystyrenem lze do hloubky cca 20-40 cm ohraničit i prostor pod domečkem, aby se maximálně snížila možnost promrznutí prostředí, kde želva zimuje. To je totiž hlavní cíl všech zmiňovaných opatření.  

Pokud nechcete, nebo nemůžete zvolit výběh, přichází na řadu interiérové řešení – želvária, terária a želví stoly, o kterých jsou další kapitoly. 

Příspěvek Jak vytvořit venkovní výběh byl poprvé publikován na VšeProŽelvy.cz.

Terárium se zašupovacími skly a horním větráním je v našich končinách stále relativně častou variantou. Zvíře je v něm dobře chráněné, zároveň ale víc oddělené od okolí, prostor je oproti dalším variantám také méně odvětrávaný a hůře se čistí. Obecně se ale tato varianta nedoporučuje a krom velmi specifických podmínek, jako je třeba pes, který by na želvu mohl útočit, nebo alergie na něco z toho, co se v teráriu vyskytuje (prach, seno, tráva…) skutečně není pro její použití důvod. To samé platí i pro klasická akvária, která mají vysoké stěny a špatnou cirkulaci vzduchu. 

Oproti tomu želví stůl přináší větší kontakt chovatele se zvířetem a lépe umožní pozorovat život vaší želvy. Jde o prostor ohraničený zpravidla stejně vysokými stěnami, na jehož výrobu se používá lamino, překližka, OSB desky nebo sklo. Nemusíte řešit žádné větrací otvory jako u uzavřeného terária a s želvou máte bližší „vztah“. Problematičtější může být instalace osvětlení, které nebývá vyřešeno systémově a k vidění jsou různé lampičky uchycené na stěnách, šibenice či latě se zářivkami položenými shora na stole. Správné světlo je přitom pro želvu životně důležité, proto je také jedním ze tří pilířů Přirozeného domova.

Třetí, a v našem podání preferovanou variantou, je želvárium. Jde o zpravidla obdélníkový, shora otevřený skleněný prostor se zkosenými bočními stranami. Na rozdíl od želvích stolů z lamina nebo dřeva mu nevadí voda, které je v našem konceptu chovu důležitá při práci se substrátem a zadešťování biotopu. Oproti uzavřenému teráriu se také snáze čistí jak samotný výběh, tak skla okolo. Na ty lze jednoduše umístit naší systémovou světelnou rampu, která želvám poskytuje maximální světelný komfort a v maximální míře napodobuje sluneční záření. 

Zároveň mají jednotlivé části prostředí kromě estetické funkce i tu praktickou. Zadní vyšší stěna želvária umožňuje vytvářet originální pozadí, díky kterému lze osázet část prostoru rostlinami tak, aby je želvy nemohly poničit, a zároveň vytvořit i převisy, pod které se mohou schovat. Do značné míry tak odpadá potřeba domečků a boudiček.

Pomocí kamenů a valů z nich snadno vytvoříte místa s různou výškou substrátu. Jejich zdolávání napomáhá želvám obrušovat si drápky a zobák, čemuž je uzpůsobené i složení substrátu. Tam, kde je ho více, se zase můžou lépe zahrabat. Správnou prací se závlahou, popsanou v sekci substrát, se obejdete i bez misek s vodou. V souhrnu tak docílíte čistě přírodní podoby želvária, která se velmi podobá reálným místům, kde želvy žijí, aniž byste želvy o cokoli ochudili, naopak. Vše dostávají tak, jak jsou zvyklé z přírody. 

Aby nedošlo k nepochopení – neříkám tím, že domečky či misky s vodou jsou špatně. Tvrdím, a můžu se opřít o léta zkušeností svých i našich zákazníků, že v našem konceptu nejsou potřeba.

Kolik místa želva potřebuje

Otázka, které se nevyhnete, je velikost prostoru, který želvě chcete, respektive můžete dopřát. Platí čím více, tím lépe. Je dobré myslet také na to, že mláďata časem vyrostou, přičemž velikost v Česku často chovaných želv zelenavých, žlutohnědých a vroubených se v dospělosti pohybuje mezi 15 a 25 centimetry. U venkovního výběhu pravděpodobně nebude takový problém dopřát jim několik metrů čtverečních, jiné to ale bývá v interiéru. 

Jako minimum pro dlouhodobý chov jedné želvy doporučuji velikost želvária 100 cm šířka a 50 cm hloubka, ideálně pak alespoň 120 x 60. V nabídce máme sice i menší rozměry, ty jsou ale vhodné jen dočasně a v budoucnu se zvětšení prostoru nevyhnete. Větším možnostem se naopak meze nekladou a je jen na vás, jakou máte fantazii a představu, popřípadě co vám dovolí prostor domova či kanceláře. Čím větší prostor to bude, tím pro želvu jednoznačně lépe. 

Substrát, lignocel, kamínky a hobliny

Správně zvoleným substrátem, po kterém se zvířata pohybují, si můžete ušetřit řadu starostí. A to ať už se jedná o zdraví želv, které některé jeho části přirozeně požírají, či váš chovatelský komfort. Proto jsem po řadě let zkoušení a testování vyvinul substrát, o kterém si dovolím tvrdit, že dává suchozemským želvám maximum možného. Prvotním impulsem pro jeho výrobu byla snaha najít produkt, který bude co nejvíce podobný reálnému biotopu a zároveň přívětivý pro chovatele jak z pohledu četnosti čištění, tak jednoduchosti závlahy. V neposlední řadě to byly také zdravotní problémy želv, které jsme před mnoha lety chovali na kokosovém vláknu – lignocelu. Ten ale za určitých podmínek může způsobit ucpávání střev a v krajní variantě i úhyn zvířete, proto ho pro želvy nedoporučuji. 

Substrát Mařák obsahuje mimo jiné krmný vápenec, který napomáhá jak trávení a doplňování vápníku pro tvorbu kostry a krunýře, tak obrušování čelistí (zobáku). Želvy v substrátu mohou přirozeně hrabat a pokud jim v části želvária dopřejete vyšší vrstvu, nemají problém se i zahrabat. Zároveň obsahuje takové množství tvrdého materiálu, že nemusíte rozdělovat želvárium na tvrdou (kamínky) a měkkou zónu (hlína, hobliny, kůra atd). V přírodě to tak také nemají.

Pokud budete pravidelně odstraňovat zbytky potravy a trus a případně substrát doplníte dle potřeby, vydrží vám dlouhé měsíce. Celková výměna je potřeba ve chvíli, kdy po zavlažení cítíte zápach, respektive z hygienických důvodů alespoň jednou či dvakrát za rok podle množství želv a zatížení prostoru.

Zalévání substrátu 

Závlaha či zalévání substrátu je pak tématem samo o sobě. V mnoha příručkách se dočtete, že želva potřebuje misku s vodou. Mnou chované želvy misky nemají, přesto se jim daří výborně. Čím to je? Znovu se odkážu na filosofii vycházející z přírody. V té se želva k vodě dostane nejčastěji při dešti, kdy se ráda vykoupe v napršené kaluži, vyprázdní se a je spokojená. Suchozemské želvy totiž většinu vody získávají z potravy a umějí s ní velmi dobře hospodařit. Přebytečnou vodu zadržují v kloakálním vaku, který vyprazdňují za zmíněného deště, při páření nebo na svoji obranu. Pokud jim déšť jednou dvakrát týdně dopřejete v podobě prolití substrátu takovým množstvím vody, aby se v něm přibližně na dvacet minut vytvořily louže, stane se přesně to, co v přírodě – půjdou se do nich napít, vykoupat a většinou se i vyprázdní. Vodu lze doplnit také pravidelných používáním rozprašovače jako náhradou rosy nebo deště. 

Tato četnost zavlažování substrátu se mi zároveň dlouhodobě osvědčila pro vytváření mikroklimatu v želváriu. I proto v nich krom misek nepoužívám ani vlhkoměr, není zkrátka potřeba. To platí i pro mláďata, kterým se často doporučují vlhčené hobliny. Používám je také, ale jen pro velké skupiny mláďat, protože je nutné jim čistit prostředí častěji a s hoblinami je to jednodušší a ekonomičtější. U jednotlivců to ale není potřeba – v přírodě se s hoblinami nepotkají a správně vlhčený substrát jim poskytne dost vlhkosti pro optimální vývoj. Zaléváním lze také podpořit aktivitu samců, kteří se obvykle po „dešti“ ochotněji páří.

Příspěvek Proč zvolit želvárium byl poprvé publikován na VšeProŽelvy.cz.

Že je pro želvy životně důležité UVB záření, vědí snad už téměř všichni chovatelé. Co se ale téměř neřeší, je intenzita a kvalita viditelného světla, která je přitom pro želvy rovněž velmi důležitá. 

Následující řádky se snaží zjednodušeně, ale fakticky správně a zároveň lidsky vysvětlit, jak v záplavě žárovek, výbojek, zářivek, spirál a LEDek docílit pro želvy optimálního osvětlení.

Co je pro želvu důležité?

Když chceme slunce co nejvěrněji napodobit, je velmi zjednodušeně řečeno potřeba mít takový zdroj světla, který hodně svítí a hodně hřeje, stejně jako slunce v místech, kde suchozemské želvy skutečně žijí. 

Že něco hodně svítí, vnímáme nejvíce skrze intenzitu viditelného světla, což je ale jen část ze záření, které na zemi ze slunce dopadá. Těmi dalšími jsou ultrafialové záření (UV) a infračervené záření (IR), zjednodušeně vnímané jako teplo. Pouze vhodná kombinace těchto tří typů – tedy viditelného světla, UV a IR záření dodá želvám to, co nezbytně potřebují. 

Jako nejzásadnější záření se většinou uvádí UVB, které je nezbytné pro správnou produkci vitamínu D3, jenž ovlivňuje vstřebávání vápníku a tím zajišťuje zdravé kosti a krunýř. Bez UVB by želvy měly problémy s růstem a vývojem a vystavovaly by se riziku závažných zdravotních problémů, jako je metabolické onemocnění kostí.

UVA se u želv podílí na mnoha biologických procesech, protože ho stejně jako jiní plazi, na rozdíl od lidí, vidí. Je důležité pro jejich orientaci, termoregulaci, denní rytmus a reprodukci. Dostatečné množství UVA zajišťuje, že se budou chovat přirozeně, budou aktivní a zdravější. 

Intenzita světla je klíčová pro správné nastavení cirkadiánního rytmu želv, což jsou jejich vnitřní biologické hodiny, které určují, kdy budou aktivní, odpočívat nebo hledat potravu. Příliš nízká intenzita světla může narušit tento rytmus a vést k letargii želvy, protože bude hůře rozlišovat den a noc. S vyšší intenzitou naopak zpravidla stoupá jejich aktivita. 

Infračervené záření – zjednodušeně teplo – je důležité, protože želvy jsou ektotermní živočichové, což znamená, že jejich tělesná teplota závisí na okolním prostředí. Pokud se tedy chtějí ohřát, potřebují vnější zdroj tepla. Sami si ho na rozdíl od lidí, kteří jsou endotermní, vytvářet neumí. 

Pro pochopení potřeb želv je důležité k informaci, že potřebují mít takový zdroj světla, který hodně svítí a hodně hřeje, doplnit, jak se v přírodě skutečně chovají. Orientují se totiž především právě podle tepla a intenzity viditelného světla, protože tím jednoduše najdou optimální místo pro slunění, čímž se vystavují i UVB a UVA záření. V přírodě to prostě funguje tak, že kam hodně svítí slunce, tam bývá hodně tepla i UV záření. 

Pokud by teoreticky existoval zdroj, který by vyzařoval jen UVB a UVA, želvy by příliš nepřitahoval, protože by pro ně byl téměř neviditelný. Funguje to ale i opačně. Pokud jim dáte pouze zdroj tepla a viditelného světla, budou se pod ním rády vyhřívat a vy získáte falešný pocit, že je vše v pořádku. Z toho plyne jednoduchý a zároveň zásadní závěr – pokud je v přírodě společným zdrojem UV, tepla a viditelného světla slunce, je i v interiéru nejlepší mít pro tato záření jeden zdroj. Plazům včetně želv to umožňuje lépe regulovat, jakému množství záření se vystaví, a optimalizovat termoregulaci. Jinými slovy – když správně výškově i prostorově umístíte výkonný tepelný zdroj se správnými hodnotami UVB i UVA a necháte ho svítit tak dlouho, jako svítí slunce přes den, želvy ho jako slunce budou vnímat. Dobou, kterou přímo pod ním stráví, si pak samy regulují pro ně optimální dávky záření, stejně jako v přírodě.

Jediným běžně dostupným zdrojem, který to umí, je kombinovaná výbojka. Její výhodou i nevýhodou zároveň je skutečnost, že osvítí jen relativně malou část plochy pod sebou. Výhodou je, že jejím umístěním cca do tří čtvrtin želvária jednoduše vytvoříte teplou a chladnější část prostoru, kam mohou želvy jít, když už mají dost “opalování”. Nevýhodou je, že potřebujete další zdroj – denní svícení – který osvítí zbytek plochy. 

Jako denní svícení se mnoho let používají (a stále je nemalá část obchodníků i chovatelů doporučuje) zářivkové trubice T8 nebo T5. Především co se Intenzity a barevného spektra týká, jde ale o překonanou technologii, kterou dnes podstatně lépe zastoupí LED světla. My jsme šli ještě dál a po několika letech zkoumání a testování jsme pro naše světelné rampy vytvořili unikátní kombinaci LED čipů, kterou nabízíme pod názvem ReptiLUM. Proč věříme, že jde o nejlepší dostupné denní svícení, lze vysvětlit na jeho parametrech. Je jen potřeba si vysvětlit, co vlastně znamenají. 

Parametry osvětlení

Infračervené záření
Relativně nejsnadnější je situace ohledně infračervené záření (IR), jež přenáší tepelnou energii a lze ho zjednodušeně vnímat prostě jako teplo. Jeho zdrojem jsou nejčastěji tepelné žárovky a výbojky, přičemž pro chov suchozemských želv se většinou uvádí, že by měly být v takové výšce, aby povrch substrátu pod nimi měl cca 37 až 43 stupňů Celsia. 

UV záření
O něco složitější je UV záření, kterého je v tom celkovém slunečním přibližně 5 procent. Drtivá většina z této části, cca 95 procent, je UVA, cca 5 procent je UVB. Zdrojem jsou zmíněné zářivky ať už trubicové či spirálové, kombinované výbojky i některé LED diody. Pro úplnost dodejme, že existuje i UVC, které je ale téměř celé pohlcené atmosférou a na zemi prakticky nedopadá.

Viditelné světlo (denní svícení)
Nejkomplikovanější z pohledu vysvětlování je viditelné světlo (které pro naše potřeby můžeme vnímat jako “denní svícení”), a to kvůli mnoha parametrům, které u něj můžeme měřit. Tím základním je světelný tok (měřený v lumenech), což je množství světla, které zdroj vyprodukuje za sekundu. Často se také uvádí intenzita světla měřená v luxech, která převádí množství lumenů na osvětlenou plochu. Opět zjednodušeně lze říct, že čím blíž jsme světlu, tím je intenzita vyšší, čím jsme od něj dál, tím naopak klesá. Venku na přímém slunci je intenzita cca 100 000 luxů, ve stínu cca 10 až 30 tisíc luxů. Obě tyto hodnoty je optimální v želváriu vytvořit respektive se jim co nejvíce přiblížit. Zjednodušeně platí, že čím více lumenů i luxů, tím víc (silněji) zdroj svítí.

Zároveň je dobré vědět, že viditelné světlo je složené ze škály jednotlivých barev, které se říká barevné spektrum. To bývá většinou znázorněné v grafu, který ukazuje, jakou intenzitu jednotlivé barvy daného světla mají. Vidět toto spektrum v přírodě můžeme jednoduše v podobě duhy.

Index podání barev CRI
Často zmiňovaným parametrem je také CRI, což je index podání barev. Ten říká, jak věrně vidíme skutečnou barvu věcí, na kterou světlo dopadá. Sluneční záření má hodnotu 100, všechna umělá světla nižší. Čím víc se jejich hodnota CRI blíží číslu 100, tím věrněji barvy reprodukují. CRI a barevné spektrum spolu souvisí, neplatí mezi nimi ale čistě přímá úměra. V čem je to důležité, si vysvětlíme později. 

Teplota chromatičnosti
Posledním parametrem, který je dobré při debatě o světlech pro želvy zmínit, je teplota chromatičnosti měřená v kelvinech. Opět zjednodušeně říká, jak celkově dané světlo vnímáme, tedy jestli jako nažloutlé – teplé, nebo bílé – studenější. Hodnota doporučená pro interiér, která nejvíce odpovídá přirozenému dennímu světlu v poledne, je cca 5000 kelvinů. Nižší hodnoty jsou více žluté, vyšší více bílé až namodralé. 

Co je celospektrální a plnospektrální?
Pokud nějaký zdroj vyzařuje UV, IR i viditelné světlo, můžeme ho označit za celospektrální, protože pokrývá celé spektrum slunečního záření. Pro výrobce ale neexistuje žádná zavazující definice nebo norma, která by určovala, jaké hodnoty musí jednotlivé složky spektra mít. Za celospektrální tak lze označit i zdroj, který sice obsahuje všechna záření, ale jednotlivé druhy či barvy ve viditelné části mají velmi rozdílnou intenzitu a jehož spektrální graf se tomu slunečnímu vůbec nepodobá. 

Zásadní je pak fakt, že neexistuje jeden celospektrální zdroj světla, který by v optimálních hodnotách v celém želváriu vytvořil takové podmínky, které želva potřebuje. Vždy to bude kombinace alespoň dvou zdrojů. Pro potřeby chovu suchozemských želv je tak podle nás smysluplnější používat termín plnospektrální a vztahovat ho pouze na viditelné spektrum světla (tedy bez UV a IR). “Plnospektrální“ pak ideálně znamená, že ve spektrálním grafu nemá velké výkyvy v intenzitě a podobá se spektru slunce. 

Ideální hodnoty

Po vysvětlení těchto pojmů můžeme přidat i konkrétní hodnoty ideálního zdroje osvětlení želvária, které vycházejí ze slunce. 

Infračerveného záření má mít ideální zdroj tolik, aby dokázal substrát pod sebou zahřát na cca 37 až 43 stupňů celsia. 

Ultrafialového záření má mít tolik, aby se hodnoty co nejvíce přibližovaly hodnotám slunečního záření v poledne, což znamená UVA cca 4000–5000 µW/cm² a UVB 200–300 µW/cm². To je sice na první pohled podstatně více, než kolik želvy podle odborných studií potřebují, umožňuje jim to ale zmíněnou přirozenou samoregulaci přechodem do méně osvícených a chladnějších částí, stejně jako když se jdou v přírodě schovat do stínu. Průměrné hodnoty, které pak želva dostává, odpovídají odborným doporučením. 

Světelný tok i intenzita má být řádově v tisících lumenech a desetitisících luxech. V místě ohřevu by se měla blížit 100 000 luxů (přímé slunce), mimo ohřev pak 10 000 luxů (stín v létě).

Barevné spektrum ideálně co nejvíce plné – podobné spektru slunce. 

Index podání barev CRI 95 a více, hodnota R9 80 a více. 

Teplota chromatičnosti cca 5000 – 5500 kelvinů, což je denní průměr.

Moderní techologie

Velmi častou světelnou výbavou, kterou doporučují obchody typu zverimex i někteří chovatelé, je “trojkombinace” tepelná žárovka, kompaktní spirála jako zdroj UV a celospektrální zářivka (trubice) jako zdroj denního svícení. Když podrobněji prostudujte hodnoty těchto zdrojů a porovnáte je s možnostmi moderních svítidel, zjistíte, že jde o překonanou technologii. Proto v naší koncepci používáme jako zdroj denního svícení LED technologii ReptiLUM a jako zdroj UV záření, intenzivního světla a zároveň i tepla kombinované UV výbojky s předřadníkem. 

Výhody kombinované výbojky
Na tom, že je kombinovaná výbojka to nejlepší, co můžete želvě poskytnout, panuje vesměs shoda. Podle výkonu (nejčastěji 50, 70 a 100W) by měla být tak vysoko, aby substrát pod ní měl cca 37 až 43 stupňů celsia. Když ji umístíte do cca tří čtvrtin délky želvária/stolu, vytvoříte už zmiňovanou teplou a studenou zónu, čímž dáte želvě možnost regulovat si jak přijímané teplo, tak UVB a UVA. Sama si zvolí, jak dlouho bude pod výbojkou a kdy už má “dost” a jde mimo její hlavní dosah. 

Oproti kombinaci UV spirála a tepelná žárovka má výbojka jak vyšší hodnoty UVB, tak násobně vyšší intenzitu světla. Ta je přitom společně s teplem to hlavní, co želva vnímá. Stejně to má ostatně i člověk – když vidíte světlo (myšleno přirozené), první, co registruje, je jak moc svítí (intenzita) a následně jak je vám příjemné (nebo z něj “bolí oči”), což z velké části vyjadřuje teplota chromatičnosti, spektrum a CRI (Ra).

Proč používáme LED místo zářivkové trubice
Stejné je to i se zářivkou, kde se vyzdvihuje její celospektrálnost. Ano, některé zářivky mají na rozdíl od LED pásků i UVA a UVB a jsou tedy plnospektrální, ale pokud už máte v želváriu kombinovanou výbojku, která má řádově víc UVA i UVB, jsou tyto hodnoty u zářivky zanedbatelné. Spektrum většiny zářivkových trubic je navíc ostré a zdaleka ne tak plynulé jako u LED ReptiLUM a trubice mívají i vysoké CCT často přes 6200 kelvinů.

Tady je na místě připomenout, že problematika vhodného osvětlení pro želvy je komplexní téma. Proč věříme tomu, že ReptiLUM je jedno z nejlepších denních svícení na trhu, se podrobně dočtete v této kapitole blogu. 

Zkušenosti naše i zákazníků

Dokládají to i naše zkušenosti, stejně jako reakce našich zákazníků, kteří změnili koncept světel a mají možnost srovnání. Popisují, že želvy jsou aktivnější než pod spirálou, tepelnou žárovkou a zářivkovou trubicí. To je ostatně to, čeho si můžete všimnout prakticky okamžitě. Jestli mají dost UVB a UVA, což je pro ně životné důležité, si v krátkodobém horizontu nevšimnete. Proto má mnoho lidí, i když nemají vhodná světla, pocit, že „to želvám stačí“.

Příspěvek Jak co nejlépe napodobit slunce byl poprvé publikován na VšeProŽelvy.cz.

Je důležité mít v chladné části želvária teploměr?
Ne. Pokud správně, tedy do cca tří čtvrtin šířky želvária, umístíte výbojku odpovídajícího výkonu, vytvoříte pod ní teplou zónu. Téměř celá opačná polovina prostoru bude chladnou zónou, ve které bude stejná teplota jako v místnosti, kde želvárium stojí. Chcete regulovat teplotu v chladné zóně? Změňte teplotu v místnosti. V želváriu nikdy nebude chladněji než v jeho okolí. 

Je důležité mít v želváriu vlhkoměr?
Ne, ani ten vám toho moc neřekne. Po simulaci deště zalitím substrátu nebo po rosení rozprašovačem bude vlhkost vyšší, relativně rychle se ale vrátí na hodnoty, které má okolní prostředí u vás doma. Suchozemské želvy vlhko potřebují, myslete ale na to, že jejich přirozený domov je dlouhou část roku velmi vyprahlý. Reálně tak potřebují vlhký substrát, ne vysokou vzdušnou vlhkost. 

Jak docílit správné vlhkosti substrátu?
S citem. Když želvárium jednou týdně prolejete několika litry vody a ostatní dny ho orosíte rozprašovačem, velmi rychle zjistíte, kolik vody daný prostor potřebuje. Po zalití se v substrátu můžou i nižší desítky minut držet kaluže, v ostatním čase byste měli cítit spíš vlhko než mokro, když do něj zapíchnete prst. Pokud je substrát suchý nebo při pohybu želvy práší, je přeschlý. I to se ale občas může stát, v přírodě také neprší i několik týdnů. 

Kolik stupňů má být pod výbojkou?
Asi jediné měření, které má smysl. Optimálně 40, když to ale bude 37 nebo 43, tak se nic nestane. Želva si časem, který pod výbojkou stráví, sama zreguluje množství přijatého tepla a UV záření. Důležité je vědět, že se bavíme o teplotě povrchu substrátu, kterou nejlépe změříte bezkontaktním teploměrem. U těch kontaktních hrozí, že je pod výbojkou přehřejete a smysluplný výsledek se nedozvíte. 

Může být pod výbojkou kámen
Ano i ne. “Ne” platí pro vyhřívaný kámen, protože krunýř zespodu špatně vede teplo a zároveň neobsahuje mnoho nervových zakončení. Želva tak nemusí poznat, že už je tepla moc a může si způsobit přehřátí nebo v krajním případě i vnitřní popáleniny. Stejné obavy má mnoho lidí i z plochého kamene, který akumuluje teplo z výbojky nad sebou. Když na něj ale želva vleze, tak ho zastíní, kámen jí předá nakumulované teplo a dál už “netopí”. Nevím o případu, kdy by takto někdo želvu “upekl”, což je častý argument proč kámen nepoužívat. Samozřejmě za předpokladu dobře umístěné výbojky, která kámen nerozpálí na 60 nebo 70 stupňů. To je také důvod, proč plochý kámen nedoporučuji, byť si nemyslím, že je při správně výšce výbojky nebezpečný. Doporučuji naopak takový kámen, který částečně zasahuje do kuželu světla pod výbojkou, ale želva na něj nevyleze. Pokud se totiž pod výbojkou převrátí, poskytne jí oporu, aby se mohla dostat zpět na nohy. 

Je potřeba miska s vodou?
Ne pokud používáte vhodný substrát a správně ho zaléváte/vlhčíte. Suchozemské želvy totiž většinu vody získávají z potravy a umějí s ní velmi dobře hospodařit. Přebytečnou vodu zadržují v kloakálním vaku, který vyprazdňují za deště, při páření nebo na svoji obranu. Pokud jim déšť jednou dvakrát týdně dopřejete v podobě prolití substrátu takovým množstvím vody, aby se v něm na pár desítek minut vytvořily louže, stane se přesně to, co v přírodě – půjdou se do nich napít, vykoupat a většinou se i vyprázdní. 

Příspěvek Často kladené otázky byl poprvé publikován na VšeProŽelvy.cz.

Postupně tak vznikl koncept řešící chov jako celek, který se snažím předávat dál. Napomáhat tomu mají i tyto stránky, na kterých najdete vše, co želvy potřebují. 

Zároveň se mi, věřím, povedlo propojit hlavní cíle konceptu – tedy zdravé a spokojené želvy – s komfortem pro jejich chovatele. Myslím tím přitom nejen bližší kontakt s želvím parťákem a snadnou údržbu jeho obydlí, ale i určitou estetickou úroveň. A to jak venkovními výběhy, které budujeme v duchu přirozených želvích biotopů, tak našimi želvárii. Ty tak nejsou jen místem, kde želva žije, ale i významným interiérovým prvkem, který do vašeho domova dokáže přenést kus přírody.

Příspěvek Kdo jsem byl poprvé publikován na VšeProŽelvy.cz.

Ten rodzaj podłoża został opracowany na podstawie doświadczeń z hodowli żółwi, a szczególnie z produkcji żółwiarni w oparciu o zasadę biotopu. Jest również odpowiedni do utworzenia naturalnego środowiska (podłoża) dla wielu innych gatunków zwierząt żyjących w warunkach stepowych i półstepowych, takich jak agamy, kameleony, gekony czy legwany.

Celem jest stworzenie możliwie najbardziej naturalnych warunków dla zwierząt trzymanych w terrariach, a w szczególności dla żółwi trzymanych w żółwiarniach i wybiegach zewnętrznych.

Siedlisko wysokiej jakości oznacza:

odpowiednią przestrzeń otwartego/zamkniętego, dobrze wentylowanego obszaru siedliska

wystarczające źródło światła dziennego i promieniowania UVB z ogrzewaniem

wysokiej jakości podłoże o naturalnym wyglądzie i składzie

Co wyróżnia nasze podłoże na tle produktów powszechnie dostępnych na rynku?

• • dobrze i równomiernie utrzymuje wilgoć, w przypadku długotrwałego występowania rosy/deszczu tworzy naturalne kałuże, z których zwierzęta mogą się napić

• • dzięki naturalnej strukturze żółw może łatwo zagrzebać się w podłożu, utrzymując/uzupełniając w ten sposób wilgoć

• • zawiera drobnoziarnisty dolomit wapniowy, który wspomaga trawienie i pomaga w uzupełnianiu wapnia potrzebnego do budowy szkieletu i skorupy, a także wspomaga szlifowanie szczęk (dzioba), w odróżnieniu od włókna kokosowego (lignocelulozy), które może powodować zatory jelitowe, a następnie śmierć żółwi

• • ma naturalny śródziemnomorski wygląd, przy regularnym i prawidłowym nawilżaniu jest zwarte i pomaga żółwiom w szlifowaniu pazurów przy poruszaniu się – najlepiej w połączeniu z nierównym podłożem z kamieni

• • nadaje się do obsadzania zarówno w domowych terrariach ozdobnych, jak i w wybiegach zewnętrznych

Konserwacja

Zalecamy, aby w warstwie ogólnej podłoże było bardziej wilgotne, co jest szczególnie korzystne dla potrzeb hodowli żółwi, a także zmniejsza pylistość drobnych cząstek podłoża.

W przypadku innych zwierząt hodowlanych należy indywidualnie ocenić ich środowisko i potrzeby.
Konserwacja i wymiana podłoża powinna być przeprowadzana regularnie (oraz zależnie od stopnia zanieczyszczenia). Należy regularnie usuwać suche resztki pokarmu i odchody, w razie potrzeby także uzupełniać podłoże. Jeśli po nawodnieniu (nawilżeniu) pojawia się niepożądany zapach, a także ze względów higienicznych, zalecamy wymianę podłoża co najmniej raz w roku.

Podłoże jest dostarczane w opakowaniach o pojemności 5 l, 10 l i 20 l. W przypadku większych ilości, używanych w biotopie zewnętrznym, istnieje możliwość zamówienia opakowań indywidualnych w zależności od potrzeb.

Příspěvek 🇵🇱 Nasze własne podłoże do terrarium byl poprvé publikován na VšeProŽelvy.cz.

Dieses Substrat wurde aufgrund der Erfahrungen mit der Schildkrötenzucht und insbesondere mit der Produktion von Wasserchildkröten Aquarien nach dem Biotopprinzip entwickelt. Es eignet sich auch zur Schaffung eines natürlichen Milieu (Unterlage) für viele andere Steppen- und Halbsteppentierarten wie Agamen, Chamäleons, Geckos oder Leguane.

Ziel ist es, möglichst naturnahe Bedingungen für Terrarientiere und insbesondere für in Schildkröten Aquarien und Freigehegen gehaltene Schildkröten zu schaffen.

Mit dem Qualitätsbiotop ist gemeint:

entsprechender Raum für eine offene / geschlossene, gut belüftete Umgebung

ausreichende Tageslicht- und UVB-Strahlungsquelle mit Heizung

Qualitätssubstrat mit natürlichem Aussehen und Zusammensetzung

Was macht unser Substrat im Vergleich zu den allgemein erhältlichen Substraten einzigartig?

• • Es hält gut und gleichmäßig Feuchtigkeit, es bildet bei längerer Betauung/Beregnung natürliche Pfützlein, aus denen die Tiere trinken können.

• • Dank seiner natürlichen Struktur kann sich die Schildkröte leicht in das Substrat eingraben und so die Feuchtigkeit halten /nachfüllen.

• • Es enthält feinen Kalkdolomit, der die Verdauung und die Kalziumnachfüllung unterstützt, um das Skelett und den Panzer zu bilden, und dem Kiefer- (Schnabel-) schleifen hilft, im Gegensatz zu Kokosfasern (Lignozellulose), die bei Schildkröten zum Verstopfen des Darms und zum Tod führen können.

• • Es hat ein natürliches Aussehen mediterraner Natur, es ist bei regelmäßiger und richtiger Befeuchtung fest und hilft Schildkröten beim Krallenschleifen – vorzugsweise in Verbindung mit reich gegliedertem Steingelände

• • Es eignet sich zur Bepflanzung sowohl in inneren dekorativen Schildkröten- Aquarien/Terrarien als auch in Außengehegen.

Wartung

Besonders für Schildkröten ist es notwendig, das Substrat feucht zu halten, um eine befestigte Oberfläche zu schaffen, die für die Bewegung geeignet ist, und um einen geeigneten Hintergrund für das Vergraben in der Nacht zu bieten. Staubigkeit ist ein Hinweis auf unzureichende Befeuchtung.

Substratwartung und -austausch sollten regelmäßig (und je nach Verschmutzung) durchgeführt werden.
Reste von Trockenfutter und Kot sollten regelmäßig entfernt werden und eventuell soll das Substrat nach Bedarf nachgefüllt werden.
Bei Geruchsbelästigung nach dem Bewässerung (Beregnung) und aus hygienischen Gründen empfehlen wir, das Substrat mindestens einmal jährlich auszutauschen.

Das Substrat wird in 5L-, 10L- und 20L-Paketen geliefert. Bei größeren Mengen beim Einsatz im Außenbiotop ist eine individuelle Verpackung nach Bedarf möglich.

Příspěvek 🇩🇪 Unser eigenes Terrariensubstrat byl poprvé publikován na VšeProŽelvy.cz.