Je opravdu lepší otevřené želvárium než uzavřené terárium?
Ano, je. Kromě bližšího kontaktu se želvou a snazší péče o její životní prostor se vyhnete i stresujícím měřením teploty a vlhkosti, která nedávají smysl. Proč si to myslíme, se dozvíte v následujících řádcích.
Je důležité mít v chladné části želvária teploměr?
Ne. Pokud správně, tedy do cca tří čtvrtin šířky želvária, umístíte výbojku odpovídajícího výkonu, vytvoříte pod ní teplou zónu. Téměř celá opačná polovina prostoru bude chladnou zónou, ve které bude stejná teplota jako v místnosti, kde želvárium stojí. Chcete regulovat teplotu v chladné zóně? Změňte teplotu v místnosti. V želváriu nikdy nebude chladněji než v jeho okolí.
Je důležité mít v želváriu vlhkoměr?
Ne, ani ten vám toho moc neřekne. Po simulaci deště zalitím substrátu nebo po rosení rozprašovačem bude vlhkost vyšší, relativně rychle se ale vrátí na hodnoty, které má okolní prostředí u vás doma. Suchozemské želvy vlhko potřebují, myslete ale na to, že jejich přirozený domov je dlouhou část roku velmi vyprahlý. Reálně tak potřebují vlhký substrát, ne vysokou vzdušnou vlhkost.
Jak docílit správné vlhkosti substrátu?
S citem. Když želvárium jednou týdně prolejete několika litry vody a ostatní dny ho orosíte rozprašovačem, velmi rychle zjistíte, kolik vody daný prostor potřebuje. Po zalití se v substrátu můžou i nižší desítky minut držet kaluže, v ostatním čase byste měli cítit spíš vlhko než mokro, když do něj zapíchnete prst. Pokud je substrát suchý nebo při pohybu želvy práší, je přeschlý. I to se ale občas může stát, v přírodě také neprší i několik týdnů.
Kolik stupňů má být pod výbojkou?
Asi jediné měření, které má smysl. Optimálně 40, když to ale bude 37 nebo 43, tak se nic nestane. Želva si časem, který pod výbojkou stráví, sama zreguluje množství přijatého tepla a UV záření. Důležité je vědět, že se bavíme o teplotě povrchu substrátu, kterou nejlépe změříte bezkontaktním teploměrem. U těch kontaktních hrozí, že je pod výbojkou přehřejete a smysluplný výsledek se nedozvíte.
Může být pod výbojkou kámen
Ano i ne. “Ne” platí pro vyhřívaný kámen, protože krunýř zespodu špatně vede teplo a zároveň neobsahuje mnoho nervových zakončení. Želva tak nemusí poznat, že už je tepla moc a může si způsobit přehřátí nebo v krajním případě i vnitřní popáleniny. Stejné obavy má mnoho lidí i z plochého kamene, který akumuluje teplo z výbojky nad sebou. Když na něj ale želva vleze, tak ho zastíní, kámen jí předá nakumulované teplo a dál už “netopí”. Nevím o případu, kdy by takto někdo želvu “upekl”, což je častý argument proč kámen nepoužívat. Samozřejmě za předpokladu dobře umístěné výbojky, která kámen nerozpálí na 60 nebo 70 stupňů. To je také důvod, proč plochý kámen nedoporučuji, byť si nemyslím, že je při správně výšce výbojky nebezpečný. Doporučuji naopak takový kámen, který částečně zasahuje do kuželu světla pod výbojkou, ale želva na něj nevyleze. Pokud se totiž pod výbojkou převrátí, poskytne jí oporu, aby se mohla dostat zpět na nohy.
Je potřeba miska s vodou?
Ne pokud používáte vhodný substrát a správně ho zaléváte/vlhčíte. Suchozemské želvy totiž většinu vody získávají z potravy a umějí s ní velmi dobře hospodařit. Přebytečnou vodu zadržují v kloakálním vaku, který vyprazdňují za deště, při páření nebo na svoji obranu. Pokud jim déšť jednou dvakrát týdně dopřejete v podobě prolití substrátu takovým množstvím vody, aby se v něm na pár desítek minut vytvořily louže, stane se přesně to, co v přírodě – půjdou se do nich napít, vykoupat a většinou se i vyprázdní.