Světlo a teplo je pro želvu zásadní víc, než si mnoho chovatelů myslí. Pokud v našem konceptu vycházíme co nejvíce z přírody, tak i tady platí, že je potřeba vytvořit podmínky co nejvíce podobné realitě. Zatímco venku je tou realitou samozřejmě slunce, v interiéru je situace složitější a jde o velmi komplexní problematiku. Jak co nejlépe napodobit slunce popíší následující řádky.

Že je pro želvy životně důležité UVB záření, vědí snad už téměř všichni chovatelé. Co se ale téměř neřeší, je intenzita a kvalita viditelného světla, která je přitom pro želvy rovněž velmi důležitá.

Následující řádky se snaží zjednodušeně, ale fakticky správně a zároveň lidsky vysvětlit, jak v záplavě žárovek, výbojek, zářivek, spirál a LEDek docílit pro želvy optimálního osvětlení.

Co je pro želvu důležité?

Když chceme slunce co nejvěrněji napodobit, je velmi zjednodušeně řečeno potřeba mít takový zdroj světla, který hodně svítí a hodně hřeje, stejně jako slunce v místech, kde suchozemské želvy skutečně žijí.

Že něco hodně svítí, vnímáme nejvíce skrze intenzitu viditelného světla, což je ale jen část ze záření, které na zemi ze slunce dopadá. Těmi dalšími jsou ultrafialové záření (UV) a infračervené záření (IR), zjednodušeně vnímané jako teplo. Pouze vhodná kombinace těchto tří typů – tedy viditelného světla, UV a IR záření dodá želvám to, co nezbytně potřebují.

Jako nejzásadnější záření se většinou uvádí UVB, které je nezbytné pro správnou produkci vitamínu D3, jenž ovlivňuje vstřebávání vápníku a tím zajišťuje zdravé kosti a krunýř. Bez UVB by želvy měly problémy s růstem a vývojem a vystavovaly by se riziku závažných zdravotních problémů, jako je metabolické onemocnění kostí.

UVA se u želv podílí na mnoha biologických procesech, protože ho stejně jako jiní plazi, na rozdíl od lidí, vidí. Je důležité pro jejich orientaci, termoregulaci, denní rytmus a reprodukci. Dostatečné množství UVA zajišťuje, že se budou chovat přirozeně, budou aktivní a zdravější.

Intenzita světla je klíčová pro správné nastavení cirkadiánního rytmu želv, což jsou jejich vnitřní biologické hodiny, které určují, kdy budou aktivní, odpočívat nebo hledat potravu. Příliš nízká intenzita světla může narušit tento rytmus a vést k letargii želvy, protože bude hůře rozlišovat den a noc. S vyšší intenzitou naopak zpravidla stoupá jejich aktivita.

Infračervené záření – zjednodušeně teplo – je důležité, protože želvy jsou ektotermní živočichové, což znamená, že jejich tělesná teplota závisí na okolním prostředí. Pokud se tedy chtějí ohřát, potřebují vnější zdroj tepla. Sami si ho na rozdíl od lidí, kteří jsou endotermní, vytvářet neumí.

Pro pochopení potřeb želv je důležité k informaci, že potřebují mít takový zdroj světla, který hodně svítí a hodně hřeje, doplnit, jak se v přírodě skutečně chovají. Orientují se totiž především právě podle tepla a intenzity viditelného světla, protože tím jednoduše najdou optimální místo pro slunění, čímž se vystavují i UVB a UVA záření. V přírodě to prostě funguje tak, že kam hodně svítí slunce, tam bývá hodně tepla i UV záření.

Pokud by teoreticky existoval zdroj, který by vyzařoval jen UVB a UVA, želvy by příliš nepřitahoval, protože by pro ně byl téměř neviditelný. Funguje to ale i opačně. Pokud jim dáte pouze zdroj tepla a viditelného světla, budou se pod ním rády vyhřívat a vy získáte falešný pocit, že je vše v pořádku. Z toho plyne jednoduchý a zároveň zásadní závěr – pokud je v přírodě společným zdrojem UV, tepla a viditelného světla slunce, je i v interiéru nejlepší mít pro tato záření jeden zdroj.

Shodují se na tom i dvě studie zabývající se vlivem záření na plazy, a to Fry & Barnett (2006) a Ferguson et al. (2010). Obě podporují myšlenku, že pro plazy, včetně želv, je výhodné mít kombinovaný zdroj UVA, UVB a tepla, protože jim umožňuje lépe regulovat, jakému množství záření se vystaví, a optimalizovat termoregulaci. Jinými slovy – když správně výškově i prostorově umístíte výkonný tepelný zdroj se správnými hodnotami UVB i UVA a necháte ho svítit tak dlouho, jako svítí slunce přes den, želvy ho jako slunce budou vnímat. Dobou, kterou přímo pod ním stráví, si pak samy regulují pro ně optimální dávky záření, stejně jako v přírodě.

Jediným běžně dostupným zdrojem, který to umí, je kombinovaná výbojka. Její výhodou i nevýhodou zároveň je skutečnost, že osvítí jen relativně malou část plochy pod sebou. Výhodou je, že jejím umístěním cca do tří čtvrtin želvária jednoduše vytvoříte teplou a chladnější část prostoru, kam mohou želvy jít, když už mají dost “opalování”. Nevýhodou je, že potřebujete další zdroj – denní svícení – který osvítí zbytek plochy.

Nám se léty zkušeností nejvíce osvědčily výkonné LED pásky, které mají násobě větší intenzitu než často doporučované zářivkové trubice. Proč jsou “ledky” v našich očích lepší, popíšeme i na parametrech obou zmíněných zdrojů. Je jen potřeba si vysvětlit, co vlastně znamenají.

Parametry osvětlení

Infračervené záření
Relativně nejsnadnější je situace ohledně infračervené záření (IR), jež přenáší tepelnou energii a lze ho zjednodušeně vnímat prostě jako teplo. Jeho zdrojem jsou nejčastěji tepelné žárovky a výbojky, přičemž pro chov suchozemských želv se většinou uvádí, že by měly být v takové výšce, aby povrch substrátu pod nimi měl cca 37 až 43 stupňů Celsia.

UV záření
O něco složitější je UV záření, kterého je v tom celkovém slunečním přibližně 5 procent. Drtivá většina z této části, cca 95 procent, je UVA, cca 5 procent je UVB. Zdrojem jsou zmíněné zářivky ať už trubicové či spirálové, kombinované výbojky i některé LED diody. Pro úplnost dodejme, že existuje i UVC, které je ale téměř celé pohlcené atmosférou a na zemi prakticky nedopadá.

Viditelné světlo (denní svícení)
Nejkomplikovanější z pohledu vysvětlování je viditelné světlo (které pro naše potřeby můžeme vnímat jako “denní svícení”), a to kvůli mnoha parametrům, které u něj můžeme měřit. Tím základním je světelný tok (měřený v lumenech), což je množství světla, které zdroj vyprodukuje za sekundu. Často se také uvádí intenzita světla měřená v luxech, která převádí množství lumenů na osvětlenou plochu. Opět zjednodušeně lze říct, že čím blíž jsme světlu, tím je intenzita vyšší, čím jsme od něj dál, tím naopak klesá. Venku na přímém slunci je intenzita cca 100 000 luxů, ve stínu cca 10 až 30 tisíc luxů. Obě tyto hodnoty je optimální v želváriu vytvořit respektive se jim co nejvíce přiblížit. Zjednodušeně platí, že čím více lumenů i luxů, tím víc (silněji) zdroj svítí.

Zároveň je dobré vědět, že viditelné světlo je složené ze škály jednotlivých barev, které se říká barevné spektrum. To bývá většinou znázorněné v grafu, který ukazuje, jakou intenzitu jednotlivé barvy daného světla mají. Vidět toto spektrum v přírodě můžeme jednoduše v podobě duhy.

Index podání barev CRI
Často zmiňovaným parametrem je také CRI, což je index podání barev. Ten říká, jak věrně vidíme skutečnou barvu věcí, na kterou světlo dopadá. Sluneční záření má hodnotu 100, všechna umělá světla nižší. Čím víc se jejich hodnota CRI blíží číslu 100, tím věrněji barvy reprodukují. CRI a barevné spektrum spolu souvisí, neplatí mezi nimi ale čistě přímá úměra. V čem je to důležité, si vysvětlíme později.

Teplota chromatičnosti
Posledním parametrem, který je dobré při debatě o světlech pro želvy zmínit, je teplota chromatičnosti měřená v kelvinech. Opět zjednodušeně říká, jak celkově dané světlo vnímáme, tedy jestli jako nažloutlé – teplé, nebo bílé – studenější. Hodnota doporučená pro interiér, která nejvíce odpovídá přirozenému dennímu světlu v poledne, je cca 5000 kelvinů. Nižší hodnoty jsou více žluté, vyšší více bílé až namodralé.

Co je celospektrální a plnospektrální?
Pokud nějaký zdroj vyzařuje UV, IR i viditelné světlo, můžeme ho označit za celospektrální, protože pokrývá celé spektrum slunečního záření. Pro výrobce ale neexistuje žádná zavazující definice nebo norma, která by určovala, jaké hodnoty musí jednotlivé složky spektra mít. Za celospektrální tak lze pravdivě označit i zdroj, který sice obsahuje všechna záření, ale jednotlivé druhy či barvy ve viditelné části mají velmi rozdílnou intenzitu a jehož spektrální graf se tomu slunečnímu vůbec nepodobá.

Zásadní je pak fakt, že neexistuje jeden celospektrální zdroj světla, který by v optimálních hodnotách v celém želváriu vytvořil takové podmínky, které želva potřebuje. Vždy to bude kombinace alespoň dvou zdrojů. Pro potřeby chovu suchozemských želv je tak podle nás smysluplnější používat termín plnospektrální a vztahovat ho pouze na viditelné spektrum světla (tedy bez UV a IR). “Plnospektrální“ pak ideálně znamená, že ve spektrálním grafu nemá velké výkyvy v intenzitě a podobá se spektru slunce.

Ideální hodnoty

Po vysvětlení těchto pojmů můžeme přidat i konkrétní hodnoty ideálního zdroje osvětlení želvária, které vycházejí ze slunce.

Infračerveného záření má mít ideální zdroj tolik, aby dokázal substrát pod sebou zahřát na cca 37 až 43 stupňů celsia.

Ultrafialového záření má mít tolik, aby se hodnoty co nejvíce přibližovaly hodnotám slunečního záření v poledne, což znamená UVA cca 4000–5000 µW/cm² a UVB 200–300 µW/cm². To je sice na první pohled podstatně více, než kolik želvy podle výše uvedených studií potřebují, umožňuje jim to ale zmíněnou přirozenou samoregulaci přechodem do chladnější části, stejně jako když se jdou v přírodě schovat do stínu. Průměrné hodnoty, které pak želva dostává, už se blíží údajům zmiňovaných studií.

Světelný tok i intenzita má být řádově v tisících lumenech a desetitisících luxech. V místě ohřevu by se měla blížit 100 000 luxů (přímé slunce), mimo ohřev pak 10 000 luxů (stín v létě).

Barevné spektrum ideálně co nejvíce plné – podobné spektru slunce.

Index podání barev CRI 90 a více.

Teplota chromatičnosti cca 5000 kelvinů.

Porovnání parametrů

Velmi častou světelnou výbavou, kterou doporučují obchody typu zverimex i někteří chovatelé, je “trojkombinace” tepelná žárovka, kompaktní spirála jako zdroj UV a celospektrální zářivka jako zdroj denního svícení.

V naší koncepci používáme “dvojkombinaci” LED pásky jako zdroje denního svícení a kombinované výbojky, která vytváří UV záření a zároveň i teplo. Nejlepší odpovědí na otázku proč, je porovnat parametry obou řešení a přesvědčit se, které se více blíží zmíněným ideálním hodnotám pro želvu. Aby porovnání dávalo smysl, vezměme si jako modelový příklad želvárium o rozměrech 100×50 cm.

Jako trojkombinaci použijeme:

Denní svícení
Celospektrální zářivka T8, délka 895mm, 30W, 1400lm, 6000K, UVA 25%, UVB 2%, CRI98

Zdroj UV
Kompaktní žárovka (spirála), 10.0 UVB, 26W, intenzita UVB ve vzdálenosti 30 cm: 45uW/cm2

Zdroj tepla
Neodymiová tepelná lampa, 75W

Celkový příkon 131W

Jako dvojkombinaci použijeme:

Denní svícení
LED pásek 3040, 34W/m, 5100lm, 4250K, UVA 0%, UVB 0%, CRI80
LED pásek 2216, 24W/m, 2400lm, 4250K, UVA 0%, UVB 0%, CRI95

Zdroj UV a tepla
Kombinovaná výbojka 70W, 6000K, intenzita UVB ve vzdálenosti 30 cm: 150-400uW/cm2

Celkový příkon 128W

Hodnoty jsou brány podle informací výrobců. Ne každý přitom uvádí všechny relevantní parametry a třeba intenzitu UVA zpravidla nenajdete nikde.

Výsledek
Zjednodušeným porovnáním můžeme říci, že:

příkon obou variant je stejný, cca 130W
kombinovaná výbojka má oproti kompaktní spirále násobně více UVB
LED pásky mají násobně větší světelný tok v lumenech než zářivková trubice
LED pásky mají se zářivkovou trubicí srovnatelné CRI, nemají žádné UVB a UVA

Výhody kombinované výbojky
Na tom, že je kombinovaná výbojka to nejlepší, co můžete želvě poskytnout, panuje vesměs shoda. Podle výkonu (nejčastěji 50, 70 a 100W) by měla být tak vysoko, aby substrát pod ní měl cca 37 až 43 stupňů celsia. Když ji umístíte do cca tří čtvrtin délky želvária/stolu, vytvoříte už zmiňovanou teplou a studenou zónu, čímž dáte želvě možnost regulovat si jak přijímané teplo, tak UVB a UVA. Sama si zvolí, jak dlouho bude pod výbojkou a kdy už má “dost” a jde mimo její hlavní dosah.

Oproti kombinaci UV spirála a tepelná žárovka má výbojka jak vyšší hodnoty UVB, tak násobně vyšší intenzitu světla. Ta je přitom společně s teplem to hlavní, co želva vnímá. Stejně to má ostatně i člověk – když vidíte světlo (myšleno přirozené), první, co registruje, je jak moc svítí (intenzita) a následně jak je vám příjemné (nebo z něj “bolí oči”), což z velké části vyjadřuje teplota chromatičnosti, spektrum a CRI.

Proč používáme LED místo zářivkové trubice
Stejné je to i se zářivkou, kde se vyzdvihuje její celospektrálnost. Ano, zářivka má na rozdíl od LED pásků i UVA a UVB a je tedy plnospektrální, ale pokud už máte v želváriu kombinovanou výbojku, která má řádově víc UVA i UVB, jsou tyto hodnoty u zářivky zanedbatelné. Spektrum zářivky T8 je ostré a zdaleka ne tak plynulé jako u našich LED pásků a byť má zářivka i nepatrně vyšší CRI, a to 98 oproti 90-95 u LEDek, je její světlo nepřirozeně bílé s vysokou teplotou chromatičnosti. Jak jsme naznačili u popisu co je index podání barev, tak CRI není samo o sobě zárukou příjemného světla – důležité je i spektrum, barevná teplota, způsob vyzařování a přítomnost UV složek.

Tady je na místě připomenout, že problematika vhodného osvětlení pro želvy je komplexní téma. Názorně to lze ukázat na otázce, jestli je pro želvy lepší zářivková celospektrální trubice, nebo LED pásek. Pokud by šlo o jediný zdroj světla v želváriu, je odpovědí spíše zářivková trubice, protože dodává želvám sice minimální, ale alespoň nějaké UVB a UVA.

Když ale položíte otázku “je pro želvy, které mají v želváriu kombinovanou výbojku, jako denní svícení lepší zářivková trubice, nebo LED pásek”, pak bude odpovědí LED pásek, protože má podstatně vyšší intenzitu a kvalitnější viditelné spektrum.

Proto tvrdíme, že spojení kvalitních LED světel a kombinované výbojky je to nejlepší, co pro želvy můžete z pohledu světla v interiéru udělat.

Zkušenosti naše i zákazníků

Dokládají to i naše zkušenosti, stejně jako reakce našich zákazníků, kteří změnili koncept světel a mají možnost srovnání. Popisují, že želvy jsou aktivnější než pod spirálou, tepelnou žárovkou a zářivkovou trubicí. To je ostatně to, čeho si můžete všimnout prakticky okamžitě. Jestli mají dost UVB a UVA, což je pro ně životné důležité, si v krátkodobém horizontu nevšimnete. Proto má mnoho lidí, i když nemají vhodná světla, pocit, že „to želvám stačí“.