Nejlepším a nejpřirozenějším místem pro život, které suchozemským želvám v domácích podmínkách můžete poskytnout, je venkovní výběh. Sluneční svit a střídání dne a noci je to, na co jsou zvyklé a nastavené ve volné přírodě. Velikostně se sice za minimum berou dva metry čtvereční na jednu želvu, čím víc místa jim ale můžete dopřát, tím samozřejmě lépe. Želvy jsou totiž aktivní a rády prozkoumávají své okolí. Jak vytvořit venkovní výběh se dočtete na následujících řádcích.
Slunná i stinná místa
Optimální orientace výběhu je na jihovýchodní stranu – ideálně tak, aby do něj celý den svítilo slunce, jehož záření je pro ně životně důležité. Zároveň je ale potřeba jim dopřát (vytvořit) i stinné místo a tím možnost volby jít se před sluncem schovat a zchladit se. Želvy (a obecně plazi) jsou totiž ektotermní živočichové, což znamená, že jejich tělesná teplota závisí na okolním prostředí, protože nemají vnitřní mechanismy na udržování stálé teploty jako lidé nebo ptáci, kteří jsou endotermní. Proto je důležité, aby ve svém životním prostoru měly různé teplotní úrovně. Není v tom ale potřeba hledat nic složitého – když se chce želva ohřát, vleze si tam, kam hodně svítí slunce. Když se chce ochladit, jde do stínu. Vaším úkolem je vytvořit jí ve výběhu obě možnosti.
Různorodý terén a rostliny
Inspirace přírodou funguje i v případě terénu – je dobré mít sušší i vlhčí místa, kameny, trávy, úkryty, hlínu a klidně i náš substrát, který do našich realizací venkovních výběhů přidáváme. Důvod je jednoduchý – na rozdíl od “obyčejné” hlíny či písku je složením i vzhledem podstatně blíže reálnému biotopu a ve vyšší vrstvě – dáváme cca 10 cm – se do něj želvy snáze zahrabou.
Pod trsy trávy se budou rády schovávat, zdoláváním kamenů a terénních nerovností si budou brousit drápky a udržovat se v kondici. Z rostlin ocení trávy ostřice, z bylin oregano, tymián, rozmarýn nebo mateřídoušku, zkusit můžete i mátu, šalvěj, motýlí keře, ibišek, rozchodníky, netřesk či juku.
Ohrada
Stěny venkovního výběhu je potřeba mít vysoké alespoň 30 až 35 cm, ideálně o něco víc, a do jejich blízkosti nedávat nic, po čem by želva mohla vyšplhat a stěnu překonat. Oproti mnoha doporučením je ale nezapouštíme víc než deset centimetrů pod zem a žádná želva se nám nikdy nepodhrabala.
Materiálů se používá celá řada – počínaje dřevem, osb deskami či voděodolnou překližkou a plastovými recykláty nebo cementovláknitými deskami (Cetris) konče. Nám se nejvíce osvědčilo sklo zasazené do plastových kůlů, což je kombinace nejlépe odolávající povětrnostním podmínkám a zároveň minimálně rušící prostředí vaší zahrady. Vhodným osázením z vnější strany ho navíc můžete prakticky zneviditelnit a želvy nebudou mít tendence do skla narážet ve snaze dostat se za něj.
Zakrytí shora
Často debatovanou součástí venkovního výběhu je jeho bezpečnost a zakrytí před možnými útoky volně žijících predátorů. Z vlastní zkušenosti, stejně jako z informací, které se k nám během let dostaly, vyplývá, že jsou pro želvy v našich zeměpisných šířkách pravděpodobně nejnebezpečnější potkani. Pár desítek metrů od našich výběhů je les, kde žijí lišky a kuny, hnízdí draví ptáci včetně jestřábů a sov a nikdy se nic nestalo. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že se nic stát nemůže a pokud vám to dodá klid, na prvních pár let výběh vhodným způsobem zakryjete třeba pletivem, bezpečnost bude určitě vyšší. Není to ale nutností vždy a všude.
Co se koček týče, tak jsme si je pořídili právě kvůli problému s potkany. Stačil cca týden, potkani zmizeli, kočky zůstaly a nikdy želvám neublížily. Špatnou zkušenost nemáme ani se psy, kteří ale riziko samozřejmě představují a se želvami by se do kontaktu dostat neměli, pokud na ně nejsou od mala zvyklí a nemáte k nim důvěru. Jde každopádně o hodně individuální záležitost a vždy záleží na povaze konkrétního psa.
Zateplená bouda
Pokud máte možnost venkovního výběhu, je ideální v něm umožnit želvám i zimovat. K tomu nejčastěji slouží bouda nebo domeček s rozměry úměrnými velikosti želvy. Ta v něm nesmí drhnout krunýřem o strop a musí mít možnost se bez problémů otočit a udělat pár kroků. Zároveň domeček nesmí mít dno, protože želvy zimují zahrabané v zemi, substrátu, rašelině či listí pod ním. To jsou základní požadavky, které je potřeba splnit. Možností, jak příbytek vytvořit či vylepšit, je ale celá řada a záleží na vás potažmo na podmínkách v místě, kde žijete. Jiná situace může být v nížinách, jiná ve vyšších polohách nad mořem. Boudy se často zateplují polystyrenem, mají odklápěcí střechy, můžou mít i topný kabel s termostatem na vyhřívání za velkých mrazů nebo automatická zavírací dvířka, která se používají na kurníky pro slepice. Extrudovaným polystyrenem lze do hloubky cca 20-40 cm ohraničit i prostor pod domečkem, aby se maximálně snížila možnost promrznutí prostředí, kde želva zimuje. To je totiž hlavní cíl všech zmiňovaných opatření.
Pokud nechcete, nebo nemůžete zvolit výběh, přichází na řadu interiérové řešení – želvária, terária a želví stoly, o kterých jsou další kapitoly.