Proč zvolit želvárium

Proč zvolit želvárium, když spousta lidí chová želvy v teráriu nebo v želvím stole? Tak zní poměrně častá otázka lidí, kteří chtějí chovat želvu a nastudovali si alespoň základní informace. Nejen pro ty ostatní je dobré si vysvětlit, co se pod jednotlivými názvy želvích domovů skrývá.

Terárium se zašupovacími skly a horním větráním je v našich končinách stále relativně častou variantou. Zvíře je v něm dobře chráněné, zároveň ale víc oddělené od okolí, prostor je oproti dalším variantám také méně odvětrávaný a hůře se čistí. Obecně se ale tato varianta nedoporučuje a krom velmi specifických podmínek, jako je třeba pes, který by na želvu mohl útočit, nebo alergie na něco z toho, co se v teráriu vyskytuje (prach, seno, tráva…) skutečně není pro její použití důvod. To samé platí i pro klasická akvária, která mají vysoké stěny a špatnou cirkulaci vzduchu. 

Oproti tomu želví stůl přináší větší kontakt chovatele se zvířetem a lépe umožní pozorovat život vaší želvy. Jde o prostor ohraničený zpravidla stejně vysokými stěnami, na jehož výrobu se používá lamino, překližka, OSB desky nebo sklo. Nemusíte řešit žádné větrací otvory jako u uzavřeného terária a s želvou máte bližší „vztah“. Problematičtější může být instalace osvětlení, které nebývá vyřešeno systémově a k vidění jsou různé lampičky uchycené na stěnách, šibenice či latě se zářivkami položenými shora na stole. Správné světlo je přitom pro želvu životně důležité, proto je také jedním ze tří pilířů Přirozeného domova.

Třetí, a v našem podání preferovanou variantou, je želvárium. Jde o zpravidla obdélníkový, shora otevřený skleněný prostor se zkosenými bočními stranami. Na rozdíl od želvích stolů z lamina nebo dřeva mu nevadí voda, které je v našem konceptu chovu důležitá při práci se substrátem a zadešťování biotopu. Oproti uzavřenému teráriu se také snáze čistí jak samotný výběh, tak skla okolo. Na ty lze jednoduše umístit naší systémovou světelnou rampu, která želvám poskytuje maximální světelný komfort a v maximální míře napodobuje sluneční záření. 

Zároveň mají jednotlivé části prostředí kromě estetické funkce i tu praktickou. Zadní vyšší stěna želvária umožňuje vytvářet originální pozadí, díky kterému lze osázet část prostoru rostlinami tak, aby je želvy nemohly poničit, a zároveň vytvořit i převisy, pod které se mohou schovat. Do značné míry tak odpadá potřeba domečků a boudiček.

Pomocí kamenů a valů z nich snadno vytvoříte místa s různou výškou substrátu. Jejich zdolávání napomáhá želvám obrušovat si drápky a zobák, čemuž je uzpůsobené i složení substrátu. Tam, kde je ho více, se zase můžou lépe zahrabat. Správnou prací se závlahou, popsanou v sekci substrát, se obejdete i bez misek s vodou. V souhrnu tak docílíte čistě přírodní podoby želvária, která se velmi podobá reálným místům, kde želvy žijí, aniž byste želvy o cokoli ochudili, naopak. Vše dostávají tak, jak jsou zvyklé z přírody. 

Aby nedošlo k nepochopení – neříkám tím, že domečky či misky s vodou jsou špatně. Tvrdím, a můžu se opřít o léta zkušeností svých i našich zákazníků, že v našem konceptu nejsou potřeba.

Kolik místa želva potřebuje

Otázka, které se nevyhnete, je velikost prostoru, který želvě chcete, respektive můžete dopřát. Platí čím více, tím lépe. Je dobré myslet také na to, že mláďata časem vyrostou, přičemž velikost v Česku často chovaných želv zelenavých, žlutohnědých a vroubených se v dospělosti pohybuje mezi 15 a 25 centimetry. U venkovního výběhu pravděpodobně nebude takový problém dopřát jim několik metrů čtverečních, jiné to ale bývá v interiéru. 

Jako minimum pro dlouhodobý chov jedné želvy doporučuji velikost želvária 100 cm šířka a 50 cm hloubka, ideálně pak alespoň 120 x 60. V nabídce máme sice i menší rozměry, ty jsou ale vhodné jen dočasně a v budoucnu se zvětšení prostoru nevyhnete. Větším možnostem se naopak meze nekladou a je jen na vás, jakou máte fantazii a představu, popřípadě co vám dovolí prostor domova či kanceláře. Čím větší prostor to bude, tím pro želvu jednoznačně lépe. 

Substrát, lignocel, kamínky a hobliny

Správně zvoleným substrátem, po kterém se zvířata pohybují, si můžete ušetřit řadu starostí. A to ať už se jedná o zdraví želv, které některé jeho části přirozeně požírají, či váš chovatelský komfort. Proto jsem po řadě let zkoušení a testování vyvinul substrát, o kterém si dovolím tvrdit, že dává suchozemským želvám maximum možného. Prvotním impulsem pro jeho výrobu byla snaha najít produkt, který bude co nejvíce podobný reálnému biotopu a zároveň přívětivý pro chovatele jak z pohledu četnosti čištění, tak jednoduchosti závlahy. V neposlední řadě to byly také zdravotní problémy želv, které jsme před mnoha lety chovali na kokosovém vláknu – lignocelu. Ten ale za určitých podmínek může způsobit ucpávání střev a v krajní variantě i úhyn zvířete, proto ho pro želvy nedoporučuji. 

Substrát Mařák obsahuje mimo jiné krmný vápenec, který napomáhá jak trávení a doplňování vápníku pro tvorbu kostry a krunýře, tak obrušování čelistí (zobáku). Želvy v substrátu mohou přirozeně hrabat a pokud jim v části želvária dopřejete vyšší vrstvu, nemají problém se i zahrabat. Zároveň obsahuje takové množství tvrdého materiálu, že nemusíte rozdělovat želvárium na tvrdou (kamínky) a měkkou zónu (hlína, hobliny, kůra atd). V přírodě to tak také nemají.

Pokud budete pravidelně odstraňovat zbytky potravy a trus a případně substrát doplníte dle potřeby, vydrží vám dlouhé měsíce. Celková výměna je potřeba ve chvíli, kdy po zavlažení cítíte zápach, respektive z hygienických důvodů alespoň jednou či dvakrát za rok podle množství želv a zatížení prostoru.

Zalévání substrátu 

Závlaha či zalévání substrátu je pak tématem samo o sobě. V mnoha příručkách se dočtete, že želva potřebuje misku s vodou. Mnou chované želvy misky nemají, přesto se jim daří výborně. Čím to je? Znovu se odkážu na filosofii vycházející z přírody. V té se želva k vodě dostane nejčastěji při dešti, kdy se ráda vykoupe v napršené kaluži, vyprázdní se a je spokojená. Suchozemské želvy totiž většinu vody získávají z potravy a umějí s ní velmi dobře hospodařit. Přebytečnou vodu zadržují v kloakálním vaku, který vyprazdňují za zmíněného deště, při páření nebo na svoji obranu. Pokud jim déšť jednou dvakrát týdně dopřejete v podobě prolití substrátu takovým množstvím vody, aby se v něm přibližně na dvacet minut vytvořily louže, stane se přesně to, co v přírodě – půjdou se do nich napít, vykoupat a většinou se i vyprázdní. Vodu lze doplnit také pravidelných používáním rozprašovače jako náhradou rosy nebo deště. 

Tato četnost zavlažování substrátu se mi zároveň dlouhodobě osvědčila pro vytváření mikroklimatu v želváriu. I proto v nich krom misek nepoužívám ani vlhkoměr, není zkrátka potřeba. To platí i pro mláďata, kterým se často doporučují vlhčené hobliny. Používám je také, ale jen pro velké skupiny mláďat, protože je nutné jim čistit prostředí častěji a s hoblinami je to jednodušší a ekonomičtější. U jednotlivců to ale není potřeba – v přírodě se s hoblinami nepotkají a správně vlhčený substrát jim poskytne dost vlhkosti pro optimální vývoj. Zaléváním lze také podpořit aktivitu samců, kteří se obvykle po „dešti“ ochotněji páří.