ReptiLUM – opravdové denní svícení

Prodej ramp ReptiLUM 7 a ReptiLUM X bude zahájen v pátek 13. března!

 

Technologie ReptiLUM přináší nový pohled na osvětlení terárií, který umožnil vývoj moderních LED čipů a osm let sledování toho, na co a jak zvířata reagují. Vzniklo tak „denní svícení“, jež se svými parametry velmi blíží viditelné části slunečního záření, a to s minimem kompromisů. Jeden metr lineárního světla s čipy ReptiLUM má 8 600 lm, CCT 5 100 K, CRI (Ra) 96, R9 88 a plné barevné spektrum. Pokud chcete těmto hodnotám skutečně porozumět a nenechat se jen přesvědčovat reklamními slogany o tom, co je nejlepší, čtěte prosím dál.

Protože je celá problematika světla jako fyzikální veličiny velmi komplikovaná a zároveň komplexní, pokusíme se v následujícím textu zjednodušeně, ale věcně správně vysvětlit, které parametry jsou pro terarijní chov důležité, jak spolu souvisejí, i to, jak jsou někdy bohužel chybně interpretovány. Na papíře pak může vše vypadat skvěle, vhodnost pro plazy je ale minimálně diskutabilní.

Hned na začátku je důležité uvést několik podstatných informací. Denní svícení pro potřeby plazů je prakticky vždy lineární světlo, které pokryje ideálně celý chovný prostor – LED pásek nebo zářivková trubice. UV kompaktní spirály, výbojky či výhřevné žárovky nejsou denním svícením a nejsou tak ani nevrženy – v teráriích plní jinou funkci. Myslet si, že kombinací UV kompaktní spirály a tepelná žárovky většině plazům svítíte, je chybná. Pokud má denní svícení v teráriu biologicky skutečně fungovat, vždy bude mít relativně vysoký příkon – wattáž.

Při hodnocení světla se běžně používají fyzikální a technické veličiny – lumeny, luxy, CCT nebo CRI. Lumeny i luxy jsou přitom definovány podle citlivosti lidského oka a také ukazatele CCT a CRI vycházejí z modelu lidského vnímání barev. Tyto hodnoty proto dobře popisují, jak světlo vidí člověk, ale neříkají automaticky, jak ho vnímá zvíře.

Zrak plazů je odlišný – řada denních druhů má jinou spektrální citlivost než člověk a často i více typů barevných receptorů. Pro stejné světlo tak může luxmetr ukazovat vysokou intenzitu, zatímco pro zvíře nemusí odpovídat přirozenému dennímu osvětlení. Biologický „jas“ tedy není totožný s luxy, ale závisí na tom, jak je energie rozložena v jednotlivých částech spektra.

Z praktického pozorování vyplývá, že světlo s vyváženým zastoupením barev a dostatečnou energií ve střední části viditelného spektra bývá plazy častěji využíváno pro aktivitu a pohyb než světlo spektrálně nevyvážené, i když má podobnou nebo vyšší intenzitu. Naopak zdroje s výrazně posunutým barevným charakterem mohou vést k častějšímu vyhledávání stínu či úkrytů, přestože hodnoty luxů zůstávají vysoké.

Důležité proto není pouze množství světla ani samotná hodnota kelvinů, ale především spektrální průběh a jeho vyváženost. Teprve při dostatečné intenzitě a vhodném spektru dávají ostatní parametry – jako CRI nebo CCT – smysluplnou informaci o kvalitě denního osvětlení terária.

Parametr 1 – intenzita

Úplně základním parametrem je, jak hodně světlo svítí. Veličina se jmenuje světelný tok, měřený v lumenech (lm), což je množství světla, které zdroj umí vyzářit. Tato hodnota je daná výrobcem a najdete ji na zdroji uvedenou. Pro představu – běžná LED žárovka používaná v domácnosti má kolem 800 lm, jeden metr LED čipů ReptiLUM má 8 620 lm.

Intenzita světla měřená v luxech (lx) převádí množství lumenů na osvětlenou plochu v určité vzdálenosti. Čím blíž jsme světlu, tím je intenzita vyšší, čím jsme od něj dál, tím naopak klesá. Jde tak o proměnnou hodnotu, která na zdroji uvedená není.

V přírodě žije mnoho plazů, včetně středomořských suchozemských želv, v prostředí, kde je světlo extrémně intenzivní. Na přímém slunci může intenzita dosahovat více než 150 000 lx a i ve světlém stínu se běžně pohybuje mezi 10 000 až 30 000 lx.

To jsou hodnoty, které v běžném interiéru prakticky nezažijeme. Obytné místnosti s běžnými typy světel se pohybují kolem 700–1 000 lx a i velmi dobře osvětlená kancelář málokdy překročí 1 200 lx. Rozdíl je tedy řádový a myslet si, že denním plazům bude stačit, když jim doma rozsvítíte lustr nebo lampičku, je zcela mylné.

Pro želvy přitom není intenzita světla jen otázkou „aby bylo dobře vidět“ – je to důležitý biologický signál. Podle intenzity nastavují svůj denní rytmus, aktivitu i chování. Silnější světlo podporuje vyšší aktivitu a přirozenější chování, slabé světlo může vést k utlumení, horšímu rozlišení dne a noci a letargii.

O důležitosti intenzity svědčí především to, že i kdyby všechny další parametry, o kterých budeme psát níže, byly ideální, ale intenzita nízká, nebude takové světlo biologicky odpovídat realitě a pro plazy pravděpodobně nebude dostačující.

Aby se daly z pohledu intenzity smysluplně porovnávat i rozdílně dlouhé světelné zdroje, používá se také přepočet lumenů na watt (lm/W) – jinými slovy, kolik jeden watt elektrického příkonu vytvoří lumenů.

Z pohledu chovatele je tento parametr nejjednodušší – čím víc lumenů světlo má, tím víc svítí a dokáže vytvořit víc luxů.

Parametr 2 – spektrum

Když mluvíme o kvalitě světla, velmi často se soustředíme na čísla – lumeny, luxy, CCT a CRI. Neméně důležité je ale i barevné spektrum. Viditelné světlo totiž není jednolité bílé záření, ale směs jednotlivých barev, kterou můžeme v přírodě vidět v podobě duhy.

Pokud bychom se podívali na graf barevného spektra slunečního záření, uvidíme plynulou křivku bez ostrých výkyvů. Tato křivka se během dne částečně mění, stále má ale spojitý charakter, kde se pouze mírně „překlápí“ poměr mezi modrou a červenou částí, nikoli že by se jedna část výrazně potlačila.

U mnoha umělých zdrojů je ale situace jiná. Zářivky i běžné LED čipy často vytvářejí světlo pomocí úzkopásmových špiček – jejich spektrum je ploché s ostrými „píky“. Typickým příkladem je výrazný modrý pík u bílých LED a naopak jejich velmi nízké hodnoty ostatních barev. Vzniká tak světlo, které je spektrálně nevyvážené, a tudíž nepřirozené.

Problémem přitom nemusí být nadbytek modré, jak se někdy uvádí, ale nedostatek ostatních barev včetně červené složky, která je důležitá pro celkovou barevnou rovnováhu. Pokud je jí málo, světlo může působit nepřirozeně ostře a studeně. Vegetace pod takovým světlem ztrácí hloubku, hnědé a zemité odstíny substrátu působí méně přirozeně a celý prostor může působit méně „živě“.

U želv a plazů ale nejde jen o estetiku. Jejich vizuální systém je totiž velmi citlivý na určité části spektra, které v přírodě hrají důležitou roli v orientaci i vyhledávání potravy. Vyvážené spektrum včetně červené složky proto zásadně přispívá k přirozenějšímu vnímání prostředí.

Zároveň je důležité, že spektrální rovnováha neznamená, že světlo nemá žádný modrý pík. Znamená vyvážený poměr mezi modrou, zelenou i červenou částí – podobně jako u slunce.

Z pohledu chovatele se dostáváme k prvnímu problému – jak poznat, že má zdroj vyvážené spektrum. Všechna označení jako plnospektrální, celospektrální nebo full spectrum jsou totiž spíš marketingovým pojmenováním, které nemá oporu v žádné normě a o skutečné kvalitě toho příliš neřekne. Reálný spektrální graf byste měli najít v technickém listu daného světla, neboli datasheetu. Pokud tam není nebo má nejasné parametry, velmi pravděpodobně vyvážené spektrum nemá.

A právě s parametry barevného spektra se dostáváme k dalšímu bodu – CRI.

Parametr 3 – CRI: index podání barev

Když se mluví o kvalitě světla, velmi často se zmiňuje parametr CRI. Zkratka znamená „Color Rendering Index“, tedy index podání barev. Zjednodušeně řečeno říká, jak věrně z pohledu lidí světlo reprodukuje skutečné barvy předmětů, na které dopadá.

Sluneční světlo má CRI 100, všechna umělá světla mají tuto hodnotu nižší. Na první pohled se tedy může zdát, že čím vyšší CRI, tím lepší světlo. Realita je ale složitější, protože málokdo tuší, jak se CRI skutečně počítá.

Výše zmíněné barevné spektrum se rozdělí na 15 hodnot označovaných jako R1 až R15. Výsledné CRI, které je uváděné na zdrojích světla, výrobci vypočítají tak, že zprůměrují prvních osm hodnot, tedy R1 až R8. (Správná zkratka tohoto výpočtu je Ra, protože CRI označuje celý systém rozdělení spektra na R1 až R15, nikoli jedno číslo. Obecně se ale vžilo CRI = Ra a je to tedy vnímáno jako identický parametr.)

R9 až R15 se ale do hodnoty CRI (Ra) nepočítá. Z hlediska teraristiky je přitom zajímavá hodnota R9, která uvádí schopnost světla věrně zobrazit sytou červenou barvu. Na tu sice plazi nejsou maximálně citliví, pokud je ale R9 vysoká, je prakticky vždy vysoká i hodnota přechodu oranžové a červené části spektra. Ta už pro plazy naopak důležitá je, protože ovlivňuje celkovou barevnou rovnováhu prostředí, zvyšuje přirozený kontrast mezi substrátem, vegetací a potravou a vyvažuje spektrum, aby bylo plynulé, stejně jako u slunce.

Právě tato část spektra bývá u velké části zářivkových trubic a běžných LED zdrojů slabá. Pokud tedy vidíte světlo, které na vás působí studeně, modře, ostře či technicky, přestože má vysoké CRI (což jsou hodnoty nad 90), velmi pravděpodobně má nízké R9, klidně kolem hodnoty 10. Naproti tomu vysoká hodnota R9 znamená, že světlo obsahuje dostatek energie i v hlubší červené části spektra a že spektrum není jednostranně posunuto směrem k modré a zelené.

CRI (Ra) je tak ukázkou toho, jak může být parametr špatně interpretován, respektive chápán. Vysoké CRI zkrátka automaticky neznamená, že je světlo kvalitní. Je zároveň nutné dodat, že nejde o podvod, ale o platnou metodiku, a problém je spíš v očekáváních, která od tohoto ukazatele lidé mají, a v neznalosti toho, co přesně říká.

I zde platí, že skutečnost se dozvíte v datasheetu. Pokud je vysoké CRI a zároveň i R9, můžeme prakticky vždy mluvit o spektrálně plném světle. Jestliže v technickém listu R9 uvedeno není, pravděpodobně bude nízké a světlo bude v této části spektra slabé.

Parametr 4 – teplota chromatičnosti (CCT)

Čtvrtý důležitý, ale často matoucí ukazatel je teplota chromatičnosti, označovaná jako CCT a udávaná v kelvinech (K). Ta říká, jak světlo barevně působí – zda je teplejší (žlutější), nebo chladnější (bělejší až namodralé). Nejde tedy o to, kolik tepla světlo vytvoří, ale jak vnímáme jeho barevný charakter.

Často se uvádí, že sluneční záření má 6 500 K. Zároveň je to hodnota, kterou má velká část „denních svícení“ pro terária, a to právě s odkazem na to, že to je reálné denní světlo. Ve skutečnosti se ale barevný charakter slunečního záření během dne výrazně mění (viz tabulka). Ráno a večer je světlo teplé a oranžové, během dopoledne a odpoledne neutrálnější bílé a kolem poledne při jasné obloze se pohybuje přibližně mezi 5 800–6 500 K a je až namodralé.

Úkolem denního svícení je ale simulovat celý den, ne poledne, kdy se velká část plazů schovává ve stínu. Pokud tedy chceme hodnotu, která reprezentuje většinu aktivní části dne plazů, tedy jakýsi denní průměr, dostaneme se k rozmezí 5 000–5 500 K.

Opět se tedy může zdát, že je to jednoduché – optimální světlo má mít do 5 500 K, teplota 6 500 K už je moc. Právě na této hodnotě, kterou má mnoho zářivkových trubic i LED denních svícení, je dobré si ukázat, že ani u CCT není vše takové, jak se zdá.

Hodnoty 6 500 K lze totiž dosáhnout dvěma způsoby. Jedním z nich je silné zastoupení modré složky při současně slabším zastoupení červené části spektra – výše popsané hodnoty R9. To je případ zmiňovaných trubic, kde silná modrá část nahrazuje nízkou intenzitu, a běžných LED denních svícení, kterým umožňuje dosáhnout vysoké efektivity v intenzitě, neboli vysokých lumenů na watt. Takové světlo bude ale velmi pravděpodobně ostré až namodralé.

Druhý způsob má vyvážené spektrum včetně vysokého R9 a více se podobá dennímu světlu; na vytvoření stejné intenzity jako první varianta ale potřebuje vyšší wattáž. Světlo jdoucí touto cestou bude hladce bílé bez nepříjemné namodralé ostrosti.

V obou případech bude mít zdroj stejné CCT, výsledný charakter světla ale bude velmi odlišný – jak pro oko člověka, tak pro biologické vnímání plazů.

Fáze dne                                                         | Přibližné CCT            | Charakter světla
Východ (nízko nad obzorem)                       | 2 000–3 500 K             | velmi teplé, oranžovo-červené
Ráno (rychle po východu)                             | 4 000–5 200 K             | neutrální, rychlý přechod
Dopoledne                                                      | 5 200–5 800 K             | téměř bílé
Poledne (čisté nebe)                                      | 5 800–6 500 K             | chladné, maximum modré
Odpoledne                                                      | 5 500–6 000 K             | lehce teplejší
Podvečer                                                         | 3 500–5 000 K             | rychle se otepluje
Západ                                                              | 2 000–3 000 K             | hluboce teplé, červené

Jde o hodnoty za optimálních podmínek měření.

Souhrn

Pokud chceme v teráriu simulovat aktivní část dne, je ideální držet se následujících hodnot viditelné části světla:

• Intenzita: 7 000 lm a více (lineární zdroj délky 100 cm)
• CCT: 5 000–5 500 K
• CRI (Ra): 95 a více, R9: 80 a více
• Spektrum: se zastoupením všech barev v co největší míře

Technologie ReptiLUM tyto parametry splňuje, proto si dovolíme tvrdit, že patří mezi špičku terarijních denních svícení na trhu.